Radko, chtěl jsem reagovat na Váš článek o Grétě.

Ale uznávám, je lépe, když jste pod ním neotevřela diskusi, protože ten rej nasršených "spravedlivých" není třeba podporovat.

Krásně jste napsala "(Gréta) Nutí tenhle svět odpovídat, ba co víc. Říká něco v tom smyslu - já tu vlastně být nemám. Vy sem na svá jednání máte rychle a konečně pozvat vědce a velice zodpovědně jim máte naslouchat.

Zdroj: https://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=729704

A také jsem si vzpomněl na sňatek čtrnáctiletého Jana Lucemburského s osmnáctiletou Eliškou Přemyslovnou. I přes vážné problémy a zákruty z toho vzešla krásná pouť naší země na evropské výsluní. v kultuře, duchovnosti, umění, stavebnictví... A dodnes z odkazu Lucemburků, zejména Karla IV. čerpáme.

Marku, moc Vám děkuju, rozhodla jsem se neztrácet energii s takzvanými, jak Čapek říká - alelidmi. Kteří jsou alelidé, co tu jsem. Děkuji Vám za čtení i za slova

A mimojiné - mše za Jana byla boží, prosvětlená sluncem a radostí, moudrým nadechnutím a skutečnou podstatou víry, jak ji vnímám. A jak jsem i Jana vnímala. hezký zážitek:)

Ač jsem jej neměl rád pro jeho aroganci a sebestřednost, četl jsem rád jeho texty, protože byly o životě, byly přímé stejně jako on sám. Díky za vzpomínku na něj. Zdejší blogy už sleduji jen zřídka a tak jsem netušil, že jeho duše odešla do bezčasí.

děkuji za čtení

Zdravím Vás Radko a děkuji za tenhle báječný blog. Jan tady chybí a už se to nezmění, Vy jste tady chyběla a jakkoli chápu Vaše pocity, tak Vás prosím, abyste pochopila ty naše, Vašich čtenářů, že Vaše absence je pro nás také zarmucující. Takže - vítejte zpátky a pokud to půjde, pište. Třeba jako v tomto blogu.

Radko, možná si to mohl pan JJ přečíst i tam nahoře. Ani bych se nedivil, kdyby Ti tady poděkoval. Excelentní návrat z Tvé strany. Přeji Ti štěstí a veselejší příhody. Tady promluvilo Tvé srdíčko

:)ráda Tě vidím a moc ti, Horste, děkuji

Radunko... Vždyť víš.

Nevím:) nevím mnoho...ale děkuji ti moc:)Bohunko

Radko jako obvykle z reklamy na empatii.... Jsem moc rád, že jste zpátky.

děkuji

Pana Jílka jsem měl jako blogera také rád a dodnes lituji, že jsem se včas nedostal na některou z jeho divadelních her, které s amatérským/ochotnickým souborem uváděl v Bohnickém divadle i jinde...

Nicméně, musím Vás upozornit na jednu zásadní faktickou chybu Vašeho článku. TV inscenaci z r. 1970 "Dlouhá bílá nit" nenapsal zdejší bývalý bloger Jan Jílek (dej mu Pán Bůh nebe), nýbrž scénárista Jan Jílek (1933-2011), otec moderátorky Michaely Jílkové a autor celé řady výborných TV inscenací a filmů, z nichž mám nejraději dílko "Láska jako trám" s Janem Pivcem a Jiřinou Šejbalovou.

Nicméně, i tak karma za Váš citlivý emotivní článek - vzpomínku na výborného člověka.

Zdravím a děkuji za čtení. Tohoto jména je v Čechách dost a nejméně tři, co mají co do činění s psychologií a terapeutickým vedením... Myslím, že jsem zkrátka při ověření sáhla sem...https://www.fdb.cz/film/dlouha-bila-nit/obsazeni/26830

a podle podoby tvůrců filmu se zkrátka řídím...když si poctivě rozkliknete jeho jméno dál...má toho JJ s Českou televizí na kontě více...ověřovala jsem to hned tehdy po odvysílání.

Děkuji i tak a hezký podvečer:)

Hodně dlouho jsem nečetl článek, kde jeden člověk píše o druhém člověku s takovým respektem, úctou, vážností, atd., zkrátka tak krásně. To proto, že je napsaný od srdce. Řekla jste věci tak, jak je cítíte, to proto. Pana Jílka jsem četl rád, více k němu nemohu dodat, neznal jsem ho osobně. Beru si poučení i z Vašeho možného společného setkání. Často se stačí odhodlat a zvednout telefon, chce to jen malé úsilí a přeci. Chybí mi někdy udělat ten poslední krok. A pak už je pozdě...Ke všemu celému mohu dodat jen jediné. Pište dál, je škoda, že nepíšete...Hezký zbytek neděle přeji

Děkuji moc za vstup a milé nakouknutí... hezký den:)

Přeji Vám dobrý den

a já Vám hezký věčer :)

Zdravím a můžu se zeptat pokud to není osobní proč jste se na půl roku odmlcela?

je to osobní... a je to napsáno v článku:) zdravím:)