Republiku je třeba chránit

Naše republika má svátek. Za sto tři let od nabytí své samostatnosti si prošla zkouškami. Prošla si nesamostatností i návraty k ní. Dala nám možnost se naučit být samostatnými. A zodpovědnými k sobě s přijetím jisté paternality

Naší republice k narozeninám přejme, aby se dokázala poprat s tím, co vyžaduje upozadění sebe sama a vidět prospěch celku, který se zúročí v svobodu pro všechny. Přejme jí, abychom si uvědomili, že to umíme. Že ať je nad námi, kdo je, že i bez vedení umíme použít pocit sounáležitosti, protože celek udržet chceme. A nebereme tu na milost jalová varování před kolektivismem komunismu, který je tu jako takový mimo hru. Chápejme ho v tom slova smyslu, jako když jsme kdysi stáli na Letné a stáli tam s klíči. Nikomu, kdo znal všechny průvody, tenkrát nevadilo, že v tom houfu stojí zas. Uměli jsme pokorně uhnout sanitce a ve vzduchu bylo cítit, jak nám i o život jednoho jediného z těch statisíců jde. Byla to správně použitá nezapomenutá úcta jednoho ke druhému, kterou jsme ze sebe každý zcela samozřejmě tehdy vykřesali. Byla to obava o život druhého a byla to zkouška, jak spolu umíme všichni svorně přijít a jak spolu svorně samozřejmě umíme i ustoupit. Jeden za všechny a všichni za jednoho. Po třiceti jedna letech od téhle chvíle jsme dokázali nečekat na žádný povel. Dokázali jsme se prosit navzájem a navzájem si pomáhat. Uhýbali jsme sanitkám zase samozřejmě, báli se jeden o druhého a byl to malý svátek naší země. Jak v tomhle novém potřebném kolektivismu dávno bez komunistů hrdě obstála ve formě práce jednoho pro druhé. Přišel covid...

Přála bych sanitkám, aby když už, měly po bezmála dvou unavených  letech zase dav, který v úctě ustoupí. Aby sanitky nemusely jako letos na jaře čekat za domem, aby blízcí neviděli, že sanitky čekají na povel z dispečinků, kam jejich milovaného dát. Kam ho odvézt po celé republice, aby o něj mohlo být vůbec postaráno.

Přejme republice k svátku větší proočkovanost. Není to spása a shození problému do propasti. Ale chytne to očkovaný ne první, ale až ten šestý v řadě, až ten desátý z těchto se ocitne v nemocnici a až ten desátý z těchto se bohužel nevyhne té, která všechny jednou odvléká. Vakcína je to mladice a není zralá, ale povedlo se jí jedno, co je pro to výš psané nejdůležitější. Umožňuje a umožnila nad své výhody rozložit síly a nezvladatelný nápor nemoci. Sebrala z beder kříž lékařům v zahlcení nemocnic příkře o životech rozhodovat a sebrala saniťákům problém, že neví, kam s nemocným jet. Vakcína sic nedokonalá způsobila to dobré, že pomoc je tu nadějně pro všechny. Vůbec to není málo. Jen to každý z nás pochopit a mít to tu u nás docela obyčejně rád. Uhněme pokorně sanitkám. Jako tenkrát...

Hezký svátek republice a všem, co tohle chápou a nedělají pravý opak v rolích všelijakých prapodivných ochránců:)