Všechny zahnat

Máme za sebou další těžký týden - v galanteriích a látkách přímo těžký týden referenta Kubrta. Stojím kousek před obsloužením jako osmá v řadě už jen 64 metrů od vchodu místní galanterie. Jestli přišly gumičky...  

 Na fronty v obchodech jsme už skoro zapomněli. Dva týdny zpátky k nevíře asi stejně, jako byste v osmdesátkách do špalíru svědků přivezených banánů přišli s poudačkou, že jednoho rána žádné fronty nebudou. Najednou zas jsou. Jen to tělo na tělo je jinak. A k tomu oprašujeme historismus:

"Prosimvás, mají? No, já abych tu zbytečně nestál..."

Něco, co jsme nadobro smetli s drábem, silozpytem a Kůlem v plotě z takzvaných "používaných".

Ve frontě něco těch předepsaných metrů přede mnou mladý pár, on odbíhá a telefonuje. Brilantně je mu rozumět i přes natištěné šnečky s červenými ulitami - nechápu, něco hoří, telefony s Mírou, Budym, helem...logistika někoho naložit, vysadit, stavit se, nabrat, nezastavovat se... jste, ač nechcete, v nekonečném pracovním procesu. Dívka sedmá šťastná vplouvá do prodejny...sama. Hurá, půjdu už za ní, jen ještě chvíli. Čekám a jsem svědkem přislíbeného naložení všech a všeho a konce hovoru.

,,Ježiš já sem hotovej, zpocenej, udušenej..."

Očima se usměju. Bavíme se o tom, jak je mu dobře v tom maskování rozumět, jak jsem dnes já v hovoru s jistým úřadem odhadovala bavlna dvě vrstvy, nerozuměla pomalu nic, jak je ale strašné tohle celý den nosit, že ale se ty roušky šít a šít musí a že já sem lezu jen proto, že neměli minule kloboukový a gumičky vůbec žádný. A že ale pochybuju, že mě jako Lábuse zachrání, když ne Hrachová a Hivris, tak Staník určitě. Cože? Gumičky nepřišly? Třeba je už mít budou. Třeba jim je přivezl Staník. Rozebíráme systém nejlepšího rouščina držení, nezávidíme těm, co nemaj z nějakého důvodu uši, nemůžu si vynachválit culík, nojo, ten já ale, paní, nemám, koukněte na ty kouty, a že nedjbůh mít brejle, viděla jste, jak se to včera v televizi Fialovi mlžilo, viděla jsem, tak takhle to mam já, když dělam papíry a cesty chlapům.

A pak se dozvím věc.

,,Víte, co je nejhorší? Že by to člověk ze sebe serval a nadechnul se v lese. Tak jsme tam s manželkou v neděli jeli. Konec. Václavák. Přes lidi nebyly vidět stromy. V městě pusto a les plnej..."

Kdysi jsme se panu Šebánkovi smáli. Zkrátka dobrej fór. Kdo z nás by čekal, že se mu to zahnání jednou takhle pěkně povede.

Příroda je chrám. Stalo se, že jsme se nějak neplánovaně začali modlit a že protivní upozorňovači na novodobé chrámy našich nedělí triumfálně slaví. Jen někdy je ta cena za příjemné otevření hlavy poněkud blbě vysoká. Naděje zní - lesů máme snad dost.

 Vzhůru do víkendu. S rouškou;)