Třicet let zpátky a 24.listopad 89 - den, kdy se zřejmě naposledy horečnatě stihla vypnout pravda o protestech na Václavském náměstí. O den později už byla vysílaná Letná. Bylo to obrazem televize důležité posílení všech lidí mimo Prahu, aby věřili, že věci dostávají spád...ostatně Václav Malý vzpomíná, jak jezdil po vsích vysvětlovat a pomáhat všechno tohle pochopit. 25. a 26. se pak už srdnatěji otevírala svoboda. A to vzpomínání je hezké.
Doba porodních bolestí
Po třiceti letech svobody se lidé scházejí znova a sčítají se tu takzvané národní provary a prohry a ku cestě dál se posilujeme znova. Je kvůli čemu. Objevují se glosátoři a komentáře, v nich tu více, tu méně hodnocení jakoby třiceti let. Jakoby...Velmi často se totiž bere jako ta pravá mince právě jen dnešek a z třiceti let se stává bitevní pole s podnožím ješitnosti. Devalvace všeho a všech, co si to nezaslouží, posty chytrých generálů po bitvě - jev průvodní. A odvádění pozornosti především.
Začátky byly složité. Byli jsme odnaučení na možnost získání většího bohatství za práci, nevěděli, jak najednou podnikat, jak se orientovat, jak nepodlehnout podvodům, jak všechno zorganizovat. Jak státní správu předělat, jak tu celou širokou nově nabytou svobodu uchopit. Jak produkovat, když věci a materiál pro podnikání nebyly - a aby podnikání bylo in, jak se pro ten nejrůznější materiál muselo za hranice. Vidím to jako dneska se všemi obtížemi a vším tím zažitým. Bylo nutné se brodit a přebrodit a nenaletět šméčkařům a být odvážný a sám. Nést risk a možnost krachu a nést svou kůži na trh - svobodný a příkrý. Naučit se prohrávat a mít odvahu mít v luftu kapitál.
Neměli jsme extra štěstí na sled poctivých politiků, bohatství se chce většinou hned - i na to, že je lepší pomalu, se člověk naučit musel; Čtyřicet let manévrů s malou domů se zkrátka podepíše. Měli jsme ale jedno štěstí. Prezidenta, který tohle všechno vnímal a lidi v tom těžkém úsilí podporoval. Který se kdysi přebrodil pěty lety komunistických kriminálů a podstatou pro něj byl na první lajně svobodný člověk, kterému se nebrání ani v životě, jak se v něm chce vidět on sám, ani v rozletu, kdy se vidí bohatý. Prezident Havel byl sám z těch bohatších a přiznával to. Jeho devizou a odkazem je natolik ve výchově naroubovaná svoboda jednotlivce, že štěstí ve své zemi viděl jen tehdy, když se mělo dařit všem. Všem poctivě vykonávajícím svou práci.
Andrej Babiš na scéně
Zmínila jsem se o bohatství...to se Václavu Havlovi vyčítá. A dává do zajímavých souvislostí. Ruku v ruce s tím se říká, že Andrej Babiš je souzen pomalu jako za komunismu, že jeho bohatství vadí. Vadí...a že je prý v módě program Antibabiš? Celkem oprávněně.
Premiér Babiš je totiž skutečnou učebnicovou ukázkou pozůstatku a i života socialismu v plné síle. A nejen to.
Zatímco někteří mají na kontě odvážnou práci pro svobodu a procházeli jako ti nejvzdělanější kotelnami, výslechy a kriminály, on sbíral kontakty prostřednictvím zajímavého postu zahraničního obchodu do svého vizitkového alba, které se mu stalo vítanou a otevíranou Biblí v době nabyté svobody s naprosto pro něj jiným snadnějším startem. Ba co víc, i se zažitým nouhau, jak se pohybovat ve věcech. S morálkou, která je, jaká je. Andrej Babiš je zkrátka produktem doby socialismu těch vyvolených a produktem doby zmatků čerstvé svobody, která leccos ve své neznalosti a v odklonu od dobré počáteční morálky dovolila. Andrej Babiš všeho na vlně "možného" velmi rád využil. Andrej Babiš nakonec dnes umí i zahrát na notu - udělám státní pohřeb, ač dobře ví, že to opravdu nejde. Jak pravil kdysi Miloš Kopecký v jedné scénce - inteligentně jsem nasadil hru na blbce. Andrej Babiš těží ze svého léty trpělivě vypracovávaného a narostlého, systematicky budovaného obrazu emotivního zmatkaře, co se jakoby polituje, ze schématu - lidi si dávno zvykli, že se pletu. Lidi mi odpustí, vynesou za nápad a na leccos se zapomene. Já to, lidi, vážně nevěděl..
Lidi odpustí. Lidi odpustí a neřeší bohatství, ti inteligentní to umějí, pokud necítí, že cesta k němu nevedla prapodivně. Ani obyčejný dělník tehdy nezkoumal, proč má Havel Lucernu, pochopil, že je to nějaké dědictví. Lidi nezkoumají tehdy, když ví, že věci jsou poctivé a i podnik, který za večeři napočítá víc, než je standard, dokážou navštěvovat znova, je-li jeho návštěva a služba k doporučení pro ostatní a bez pochyb. Andrej Babiš pochyby vzbuzuje. Jakož kdysi vzbudil pozornost, protože zkrátka věděl, kdy do politiky vejít. A taky slíbit něco napravit jako výrazně nespokojený občan. Něco, co mu veskrze léta vyhovovalo.
Bylo nám za socialismu líp?
S pohledem na bezdomovce se to patří skoro posvětit. S líčením toho, jak i za socialismu měli lidé přece auta, jak si náš soused žil a přece měli mnozí i nějaké to bohatství - pomalu je na místě složit zbraně.
V novodobé historii našeho tady a teď se zapomnělo na několik věcí. Skutečně připomínat, že svoboda dneška se musela probolet, že věci nejsou hned a že tenhle proces trvá... oběti jsou vždycky. A zapomnělo se jít k podstatě. Oklikou se vrátím k postavě premiéra a jeho propojení s StB. Státní bezpečností není zdaleka máznutý sám. Bylo by dobré vnímat celé to propojení. S veksláky třeba. To schéma krytého a v bohatství ponechaného podsvětí za několik udaných duší a jiných věcí každý zná, veksláky na fotkách demonstrací před třiceti lety sotva dohledat. Měli auta a měli leccos, potřebu věci měnit příliš neměli. Dá se říct, že vylepšovali obraz šedi a dodnes bohužel právě oni ve vzpomínkách dávno přetažených nečitelnou šmouhou času třiceti let dopomáhají k mylnému obrazu, že věci luxusní i tak přece nějak byly a že leccos tak strašně nedostatkové asi nebylo.
V souhrnných projevech lidí na postech se často právě teď objevují autentické vzpomínky na dobu a na jejich tehdejší život. Neznám ani jeden proslov Andreje Babiše, který by kdekoliv věrně a barvitě hodnotil tehdejší situaci, aby nám sdělil účastenství své figury tenkrát, nedejbůh jako bojovníka v revoluci...pohyboval se světem. A ač se říká, není tak podstatné, co jsi dělal kdysi, důležité je, co děláš dnes, jak si jen sakra doskládat tuhle hru, když je k dispozici stále jen stejná figurka - několik dekád bez výraznější změny? Možná se pletu a jen nevím...
Dá se říct, že týden čekám. Marně. Pokud skutečně nechce být náš premiér spojován s tím nejhorším z minula, aspoň ne v pozůstatku mravních naučení doby, když minulost se odpárat vázně až tak nedá, mohl by začít jednou věcí. Současným demonstrantům nabídnout, že jejich zástupce přijme pro dialog, že s sebou vezme Marii Benešovou a že projeví vůli jednat. Že zkrátka nebude podobný jako před třiceti lety Štěpánovi, který mluvil něco o malých dětech, které tu nebudou nic určovat. Koneckonců Marie Benešová takový vzkaz dala a vrátila nás na gumě třicet čtyřicet let zpátky. Tam, kde líp nebylo.
Svoboda a změna zaplacená a vrácená
Navzdory všemu a všemu bolení, věci se nějak povedly, jen je třeba o ně pečovat. Jako perličku na závěr - Michael Žantovský kdesi řekl, že když čelí argumentům, co posvěcují cestu na východ a kdy se mělní obraz minula, jak ta doba byla v mnoha věcech lepší, zakončí to podstatou, a tou je délka života. Holou pravdou. A pak už prý protiargumenty nemá žádné...
Právě nyní žijeme v naší zemi v průměru o devět let déle, než jsme žili tehdy před třiceti lety. Za stejnou dobu třiceti let se prodloužila délka života i v Rusku... O celých šest měsíců...
Svoboda a Václav Havel
Svoboda znamená možnost se ptát. Demonstrace na Letné vznikly kvůli manévrům ve věcech spravedlnosti s hlavní figurou Babiš. Svoboda znamená možnost demonstrace. Svoboda nespadla z nebe. Ve svých počátcích měla prezidenta, který dokázal věci vnímat. Bral věci od podstaty dobrého fungování státu, kdy podstatou státu je občan se svými právy.
Holá pravda v holé větě - Svoboda je Havel. Pro mne je. Nebudu sama. Stojí za to ho připomenout, stojí za to ho číst...
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Výběr části textu z novoročního projevu Václava Havla v lednu 2002
Budeme společností vskutku občanskou a vskutku otevřenou, která umožňuje všem, aby na nejrůznějších rovinách a nejrůznějším způsobem ovlivňovali její osud a účastnili se tak politického života v tom nejširším slova smyslu, anebo se bude náš společenský systém zvolna, nenápadně, ale nezvratně uzavírat tak, až nakonec o tom nejpodstatnějším bude rozhodovat vždycky jen totéž poměrně úzké bratrstvo, v jehož rukách bude soustředěna hlavní moc ekonomická, politická i mediální a které se nebude bát ani samého pomezí kriminality? Budeme státem opravdu demokratickým, v němž všichni občané a jejich svobodně vznikající společenství mohou spoluurčovat běh věcí, anebo budeme demokracií spíš jen formální, technickou, institucionální, která se spokojuje s tím, že máme parlament, volby a politické strany? Budeme státem hrdých občanů, kteří se nebojí před nikým mluvit a nepotřebují nikomu nadbíhat, anebo budeme státem, v němž se nikomu nevyplácí přijít do sporu s vlivnými? Budeme státem slušných poměrů, vzájemné solidarity a společné péče o tvář našich sídel a naší krajiny, anebo státem, jehož veřejný život je poznamenán nenávistí, závistí, intrikami a manipulací?
Obě možnosti jsou otevřeny. A je dost sil, které mohou vývoj zvolna nebo i rychle posouvat oběma směry. Máme mezi sebou moderní a kultivované normalizátory, kteří by nejraději tahali za nitky téměř od všeho - velkými podniky počínaje, televizí a novinami pokračuje a zastupitelskými sbory konče. Ale jsou mezi námi i statisíce občanů, kteří bez ohledu na všechny byrokratické překážky poctivě podnikají, přičemž podnikání chápou především jako tvorbu konkrétních hodnot, jakož i statisíce těch, kteří jako zaměstnanci nedokáží pracovat jinak, než jak nejlépe umějí. Jsou mezi námi tisíce takových, kteří navzdory všem obtížím společně, a dokonce bez nároků na zisk či slávu usilují o dobré věci, od pomoci bližním až po záchranu přírody. A jsou mezi námi i desítky tisíc těch, kteří vedou v zájmu obrany našich hodnot a v našem zastoupení nelehký život vojáků či policistů, jakož i těch, kteří se dokážou - ať už jako kriminalisté, státní zástupci, soudci, odboráři či prostě stateční občané - vzepřít moci oné menšiny lidí, kteří nemají sice žádné skrupule, ale o to víc podezřele nabytých peněz a z nich pramenícího vlivu.
http://www.cesky-dialog.net/clanek/289-novorocni-projev-prezidenta-republiky-vaclava-havla/
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Novoroční projev Václava Havla v roce 2001 by se dal nazvat jakousi úvahou o dobru. O tom, zda a kde je dobro přítomno v České společnosti. Rok 2001:
"Vážení přátelé. Co konkrétně dosvědčuje, že dobrý potenciál naší společnosti žije a umí se projevit? Kdo to svým počínáním potvrzuje? Jsou to například učitelé, lékaři, zdravotní sestry, vědci a výzkumníci, jsou to naši vojáci, kteří jsou schopni obětovat své pohodlí a mnoho riskovat na některých nebezpečných místech dnešního světa, ale jsou to i ti vojáci, kteří slouží doma a jsou schopni vojnu chápat jako službu dobré věci. Jsou to policisté, státní zástupci a soudci, kteří se navzdory všemu nepříznivému, co jejich práci provází, pokoušejí čelit kriminalitě v naší zemi, kriminalitě, která má dnes různé nové tváře, nebývale brutální i neobyčejně sofistikované. Velmi důležitým projevem živého mravního vědomí a cítění smyslu pro lidskou pospolitost a solidaritu, jakož i pro bohatství lidských zájmů je život spolkový, nadační, život nejrůznějších občanských sdružení a iniciativ, zkrátka všeho, co vzniká zdola a dobrovolně jako jeden ze způsobů sebestrukturace moderní společnosti.
Myslím, že by nebylo spravedlivé nezmínit se tu i o novinářích. Nejsou totiž mezi nimi zdaleka jen ti, kteří přisluhují nějakým mocným skupinám, ani jen ti, kteří v honbě za bulvární senzací jsou ochotni komukoliv ublížit, ale je mezi nimi i nemálo těch, kteří se navzdory všem rizikům, s nimiž je to spojeno, chtějí svobodně a nezávisle dobrat pravdy, včetně pravdy o těch nejtemnějších věcech. V naší zemi jsou téměř dva miliony podnikatelských subjektů. Skoro milion a půl z nich jsou soukromí podnikatelé.......Tito lidé neměli a nemají právě na růžích ustláno. Kdekdo jim vysvětloval, že se musí naučit víc pracovat, že si musí utahovat opasky a že se nesmějí divit, stanou-li se náhodou nezaměstnanými. Bez dobré vůle, porozumění pro starosti země a trpělivost, tedy opět bez určitého mravního povědomí, by se tito lidé asi bouřili víc. I jejich klidný postoj nechť je tedy chápán jako doklad toho, že není vůbec nic ztraceno."
http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/59669