Vlajce je právě 100 let

Česká vlajka má právě teď sto let. Je to významné výročí. Vlajka je to krásná, odolala i Masarykovu nápadu mít na sobě hvězdy a odborníky posouzeno, je na světě jedním z nejvymazlenějších "dyzajnových kousků" mezi vlajkami vůbec

Vedle velkého a malého znaku, trikolóry, vlajky prezidenta republiky, pečeti a také hymny tvoří nejrozšířenější a ucelené výsostné znamení našeho státu.

Přesně dne 30. března 1920 v 18.45 hodin byla  uznána a vyhlášena v této podobě, a stala se tak oficiální vlajkou Československa. A to až do roku trvání Československa - do roku 1992. V době svého vzniku byla jednou z prvních oficiálních vlajek  na světě, které na sobě nesly tvar klínu. Možná se nám to nezdá, ale právě taková, víceméně chytrá jednoduchá, je stejně nezaměnitelná, jako si nespletete vlajky států silnějších, než je naše země. Podle odborníků je navíc velmi dobře barevně vyladěná.

Vlajka naší země se skládá ze tří barev – modré, bílé a červené. Nebudeme jistě už trvat na symbolice krveprolití, čistoty a modré oblohy. Podle odborníka Aleše Brožka jsou to slovanské barvy, takové barvy mají třeba Rusové nebo Slovinci. Symbolika se vytvořila až později, červená a bílá jsou barvy českého království a barva modrá je barva slovanská a je přidaná jako barva Slovenska.

Návrhy vlajky z 20. let 20. století se různily, a jak uvedl Aleš Brožek, autorství je kolektivní dílo Jaroslava Kursy, Antonína Valšíka a Františka Kysely. Zajímavostí pak je, že onen modrý klín umístěný do poloviny vlajky v době vzniku nebyl schválený bez problémů ani samotným prezidentem Tomášem Garriquem Masarykem. Ten chtěl do návrhu přidat hvězdy. Klín se mu údajně velmi nelíbil.

Naše vlajka má sto let. Je hezká, jednoduchá, bez hvězd. Dvě horizontální pole, kdy dole neteče krev dělnické třídy, jak jsem se kdysi také učila, a bílé pole ne jako symbol holubice míru, což jsem se také učila - jsou pro mne poli klidnými, kdy červená je pro mne symbol života a vzdoru a vášně a lásky. Bílá je bílá a kdysi barva smutku, protože nejsme švejci tolik. My v sobě spíš máme onu zvláštní melancholii vyloženou Františkem Hrubínem. A modrá je pro mne na vlajce cosi jako důležitý znak. Oba národy, když nejhůř je, v sobě mají ukotvenou naději - barva modrá... a pro ni jsme schopni, když to jde, pustit se do boje  jako jej naznačuje ta modrá špička. Neděláváme tohle, pravda, často a drží nás řád oněch dvou polí. Kdy si sice nedržíme ruku na srdci jako Američané, když se hraje hymna a vlajka vzhůru letí, ale že v nás mnohých to bílé melancholické pole spustí nějakou tu slzu, o tom víme své.

Naše vlajka je krásná. I současní moderní mladí dyzajnéři si tohle pohádkové Božské trio barev a tvarů jako základ pro další výtvarná pojednání lecčehos v reprezentaci naší vlasti nemohou vynachválit.

Povedla se.