Je celkem lhostejné a každého věc, jestli si jde někam do lázní odpočinout. Budiž mu přáno, ať je to pán či kmán. Na tom by nebylo cokoliv pozoruhodného, nakonec kmáni mají svobodu a můžou dneska mnoho z toho, co můžou i páni. Zvyklí jsme pak na nějaké to ledabylé sdělení, s čím tam jdou. U kmánů to budou přiznaná zrasovaná záda, klouby ve stávce, žaludek jak kámen nebo přiznaný únik do světa nesignálu. Protože hlava má dost jako pátrací balón. Anebo taky pravidelné každoročno, jako to tak mívává v Třeboni revmatik a kloubař, můj kamarád Jindra. Co ale nezarazí u kmána, u pána ano - a pozoruhodné to je."Odpočinek od politiky", tolik před čtyřmi dny sdělení Hradu jako důvod prezidentova čtyřdenního léčebného pobytu v nemocnici.
Tak. Náš prezident čtyři celé dny odpočívá od politiky, a jedna z milionu všelijakých chvilek pro demokracii ve velmi vzácné chvilce prezidentského odpočinku od politiky proteče Milionu chvilek trestuhodně mezi prsty! Kde bylo avízo pro setkání na Letné? Kde byly vidět stánky s cukrovou vatou? Balónky, koncerty? Kde řeči i pivo tekly proudem? Letná zela prázdnotou... Přitom, řekněte sami - čtyři dny, kdy se naše vlast neděsí žádného bonmotu před mezinárodním posluchačstvem (posléze v mrákotách), čtyři dny, kdy můžeme být vzteklí napdrť jako v rauši a nikdo nás v mapě nezačmárá červenou a nejede nás celé červené nikam ukázat, vnučky osobností, co panu prezidentovi vytvářejí tradičně berle v dutině se zbraní, kdykoliv je třeba pálit, měly čtyři dny v klidu. To proto, že s očima navrch hlavy nikdo "neobjevil" článek, po kterém ústředna pátrá, radí a informuje, že je někde vlevo dole. Nehledě na to, že všem lepšolidem byla dána čtyřdenní svoboda zbavit se okovů a hurá se zhoršit, co to dá.
Vážně. Neřešit, přejít, nevšímat si, protože o ten humbuk všímání jde především a hlavně. Neřešit, i když ne poctivé lázně, ale nemocnice, lázně - ty by dle litery tvrdě jištěné mlčenlivosti mlčenlivost zaručily dost možná hůř než právě nemocnice. Pánbů ví.
Podle zpráv, jež se nám o víkendu přes slunce mezi červenozlatým listím cpaly nevyžádaně do očí, je vidět, že se s námi počítá jako s hráči, co na hru přistoupili. Děláme si to svým přehnaným zájmem sami - nic protivné není tak na konci sil, jako když se to přehlédne jako širý rodný lán. Namísto toho dáváme prostor, jako bychom očekávali v předklonu se sepjatýma rukama nad kolébkou - že se má pan prezident jako v bavlnce a jak je o něj postaráno. Abychom se v neděli večer doslechli, že šlo o nápravu přetěžovaného organismu.
Při titulcích zvěstí trháku světového dění...Prezident se má jako v bavlnce, mám zkrátka nepříjemný pocit, kdy se najednou říká nějak moc, a taky, že je mi vnucován buď nasládlý kult či dojemná starost o nemluvně. Miloš Zeman není nemluvně, Miloš Zeman je mluvně. Co na tom, že každé celospolečenské řešení, co mluvně utrousilo, u něj způsobuje radost nemluvněte? Ostatně kdyby nebyl přílišné mluvně, nebyl by jeho organismus přetěžován soudy a nepříjemnostmi, které si jako mluvně sám způsobil.
Přejme mu zdraví...má se to. A pak taky... lásku k sobě samému, a tudíž i pravdu. Ta pro nás je taková: Letná možná chvilku patří Babišům a Zemanům. Ale navěky a mnohem víc se už skoro třicet let Letná skloňuje s tím, kdo tu bohužel už dávno není. Nevím, čím to je, ale byla jsem to určitě tenkrát nejen právě já, kdo se cítil jako v bavlnce...a pak to dlouho, dlouho dál spontánně a bez nápovědy promítal i do starostí o něj, co nemocnicemi procházel, třebaže už pak ani dávno nebyl prezident.