A můžeme jí říkat Jitko? Můžete... je to starobylé hebrejské jméno a má dnes svátek

5. 12. 2018 0:55:14
To děda Komárek už neřekl, ale to taky nebylo 5. prosince, ale léto. Otázkou ale je, jak Jitku brát. Jiná by už pokrytci Mikulášovi dávno udělala scénu, že sígři to vždycky odskáčou na "ní" a on na "sebe" bude mít svátek v pohodě

Ženské křestní jméno Jitka, které najdeme v hezčích i poněkud tvrdších podobách různě po světě, je hebrejského původu. Jitka je počeštěnou verzí hebrejského jména Jedúdhá(h) - Judith, Judita, které se překládá jako „žena z Judeje“ či „židovka“. Dočteme se, že to znamená i cosi jako „velebná“ nebo „oslavená“. Ve staročeštině se u nás objevovalo jméno v podobě Jutka a tato archaická podoba, varianta, má samozřejmě kořeny v německém Jutta - což je zkrácenou verzí jména Judita.

Významově je to jméno příbuzné se jmény Judith, Judita, Jutta nebo Guta, přičemž se nelze ubránit dojmu, že juta je pro nás juta a Guta je tvrdá jako kámen. Starobylé vzácné a tajemně exotické Judith najdeme nejen v němčině, ale také v angličtině nebo francouzštině. Ruská podoba jména je Judif (domácky Jita), polská Jitka je Judyta, maďarská podoba jména je Judit. Jméno jako Judit používá i španělština. Řekněte ale Giuditta s tím krásným italským zdůrazňovadlem a zdrženíčkem na dýýý, představte si u toho Erose Ramazzottiho (nebo my, co si silážujeme lásky dětství - třeba Marcella Mastroianniho) a vidíte "Se" - "Ji"- v luxusním černém prádle italského rána na balkóně. A Ital na kole netrefí do práce. Naše Jitka je hezky česká, praktická rychlá holka chytrých očí, jako Jitka Schneiderová, měkkounká sametověhlasová Jitka Ježková, rázná zajímavá režisérka Jitka Němcová, nezaměnitelná Jitka Zelenková a z těch mnoha dalších samozřejmě Jitka Čvančarová. Která má oči nejen chytré, ale i krásné natolik, že se do nich vydržíte nadobro okouzlení tři celé vteřiny dívat. A pak se hned díváte ještě jinam a jste Ital, co netrefí vůbec nikam. Asi si skoro správně myslím, že nejen chlapi.

Jitkám říkáme Jitule, Jíťa, Jituš, různě a tu úplně první v našem životě si každý představme právě podle toho. Já nikdy nezapomenu na naši věrnou sousedku u babičky, co sama postavila barák a klaněli se jí chlapi z celého okolí, a nikdy nezapomenu na tu z dětství z pohádky Všudybyl a Jitka. Tam to byla jména bez podob domácích. Byly to Jitky.

A pak nezapomenu ještě na tu jednu slavnou. Ale copak na ní! Že byla ze Svinibrodu mně u ní vysloveně s škodolibou radostí přidávalo mínus - Svinibrod - Svinibrod...Mně se vám strašně líbil Břetislav, co jí unesl. Koneckonců tahle Jitka byla skoro celý film protivná, přitom já mohla na Břetislavu Slováčkovi jako na Břetislavovi oči nechat. Celá ta slavná knížecí holka, co dělala fóry, že se jí v kláštěře líbí, mi připadala jako zpovykaná nána. A přišlo mi, že Břetislav, co jako rozevlátý Francouz slovanského původu semlel i mýho kluka na zdi - Alaina Delona, že tuhle netykavku nemá absolutně zapotřebí. Ještě týden po odvysílání v naší bakelitové televizi jsem využívala chvilek po škole, úkoly z matiky a vlastivědy mi byly ukradené, a než přišli rodičové z práce, lítala jsem v zácloně po bytě a představovala si, jak mě Břetislav unáší. A že jsem taky byla mnohem povolnější a tomu polštáři se slovanskou čelenkou v polštářově rohu se nebránila, to si pište! Tady prostě, Jitko, promiň. Líbala jsem fakt líp než TY. A ráda, Jitko! Žádný scény! Mně nemusel vztekle říkat, že za jeden ženskej podolek obětoval nejlepší chlapy... mně ne! Mě unesl bez cirátů.

V tom filmu to podle námětu, hry Oldřicha Daňka bylo takhle, ale co my víme? Jen to, že podle všech dostupných zdrojů tahle slavná Jitka byla krásná a že Babenberkové a Přemyslovci se spolu kolem roku 1021 kamarádili. Ale že měl Břetislav tatínka vykuka Oldřicha, co se neudržel, když viděl kyprou sedlku Boženu jako miss mokré tričko, a tudíž nebyl Břetislav synek manželský, nezbývalo mu kvůli původu nepůvodu než tak trochu nevěsty krást. Jitka to, že má být ukradená, asi věděla, protože se na tu chvíli oblékla, aby ji poznal. My z toho usuzujeme, jak si lidé dřív hezky věřili, internetové podobenky mezi středověkými usedlostmi po drátech semtam tamsem nelítaly, ti dva mladí lidé se naživo vůbec neznali. A šli tedy z našeho současného seznamkového pohledu oba do echtovního rizika. Ale považte - Břetislav prý kudy chodil, tudy vykřikoval, že: Buď já ji dobudu, nebo svého života zbudu, a když ji ukradl a vyhodil za sebe na koně a z kláštera si prosekával cestu odsekáváním zbytečných rukou a nohou mnichů, co mu v té cestě bránili, držela se podle kronikáře Dalimila Jitka udatného únosce Břetislava prý ohromeně jako lopuch. A že těch rukou a nohou odsekal! Inu...láska v minutě - se tomu říká. Na to nemáte co říct. Akorát to, že Dalimil to taky převzal, že u toho přepěkného obrazu dychtivé Jitky nebyl a já můžu mít za to, že má pravdu Oldřich Daněk...A já.

Každopádně tahle Jitka, která pak dala Břetislavovi pět synů, potvrzuje to, co má jméno Jitka uvedeno ve své charakteristice. Že je to žena praktická a rázná, že trochu málo myslí na sebe, hlavně spíš na druhé, a tím je rodina. Rodině, té že dá vždycky přednost před kariérou. Těžko říct, alespoň podle těch mých Jitek, co je všechny znám. Mají rodiny a svou profesi dělají, jak nejlépe mohou. Jsou praktické. Myslím na jednu, co mně kdysi zachránila docela prakticky. V dobách mého bezdomovectví mně pomohla pronájmem překrásného bytu, který měl deset metrů dlouhou původní secesní chodbu, stropy čtyři dvacet a pod oknem mi seděl v sgrafitu Jan Amos Komenský a vedle něj z Čech odjížděl Fridrich Falcký. Dodnes jí za to děkuji, protože na tenhle Jitčin byt s balkonem do dvora, jak pro obraz pana Maneta, na ten se nezapomíná.

Jitkám dnes popřát krásný den hned od brzkého rána. Popřát hezký svátek, který si nemají jako ty hlavní hvězdy ani jak večer užít. Do večera, kdy mají slavit, zatím po několik staletí vpouštějí Mikuláše a anděly a chlácholí své ustrašené děti před čertem. Oslava Jitek zkrátka každoročně pokorně ustupuje něčemu důležitějšímu. Jejich večer, ne-li den, spolkne muž, který si to posílání do pekla s čertem odbyde ve večer Jitčin a na svůj vlastní svátek má den čistý.

Jitka totiž dodnes odnáší takovou jednu českou rebelii zhruba 500 let starou, kdy jsme se nechtěli podřídit mechanickému německému času, co nám v roce 1547 nařídil Ferdinand I. Habsburský. Nedokázali jsme přijmout, že den nekončí západem slunce, kdy toho okamžiku podle takzvaného pravého slunečního času začal podle zvyklostí hned den nový. Podle tohoto měření Mikuláš po západu slunce opravdu chodil na Mikuláše, byl to nový den, a na změnu data až o půlnoci - a až teprve nový den, jsme v tradici nebrali ohled. A tak Jitka večer neslaví a neslaví už skoro pět set let. Trochu nespravedlivé, nemyslíte?

Jitky, máte vy to úděl! Nemůžeme říct či slíbit, že bude někdy nějaký jinačí.Můžeme říct jen:

Všechno nejlepší. Zdraví, a lásky tolik, co se dá unést.

https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/134851-bretislav-a-jitka/27431005103

Poznámka:

zadáte-li si do vyhledavače obrázků Břetislav a Jitka Dalimilova kronika, narazíte na překrásnou iluminaci z latinského překladu, která na vás i přes viditelnou mrtvolu mnicha dýchne romantikou.

Autor: Radka Kielbergerová | středa 5.12.2018 0:55 | karma článku: 18.40 | přečteno: 545x

Další články blogera

Radka Kielbergerová

Paměti mého babičky - důležitý pohled na požadavky LGBT - aneb my prokračování máme...

Queer, pořad v televizi po půlnoci, radši. Queer jako označení kdysi hanlivé jako i kdysi fašistické označení trojúhelníkem, queer jako o těch s jinou orientací. Je vůbec v pořádku muset v své jinakosti pořád okolí cosi dokazovat?

8.12.2018 v 23:26 | Karma článku: 18.04 | Přečteno: 922 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Odešel Lubomír Kostelka. Děda ze školky a nejlaskavější náhradní filmová maminka Josef

Ztvárnil mnoho rolí. Nemá na kontě tu, kdy kraloval v hlavní, ale o to byl lidem bližší, blízký i dětem. Vedle Michala Nesvadby, Jany Hlaváčové, paní Havelkové a Majdy oslovením mlád ́átka vítal děti v Kouzelné školce. A byl Josef.

28.11.2018 v 23:42 | Karma článku: 25.72 | Přečteno: 957 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Placka

Dneska je nosíme. Dneska nosíme nálepky, především nálepky. A placky nosíme se vším možným. I já je nosím. Ta moje první nebyla ta se smajlíkovým O v názvu občanského fóra. Ta moje politickoobčanská první byla mnohem později.

17.11.2018 v 17:49 | Karma článku: 18.03 | Přečteno: 334 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Hana Bornova

Ze života biologa - 23

Každé úterý se zde objeví Biolog a zavede nás do světa naivních podivností a roztomilého šílenství...

18.12.2018 v 8:01 | Karma článku: 5.37 | Přečteno: 97 | Diskuse

Irena Houdková

Kdyby tak by... Jsme národ kondicionálu?

Taky „bychujete“? Soustředím se pár dní na to, kolikrát lidé v mém okolí používají slovo „bych“ v nejrůznějších tvarech, situacích a souvislostech. Postřehla jsem, že my „bychom“ vlastně asi úplně všichni všechno, kdyby ale...

18.12.2018 v 6:16 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 217 | Diskuse

Pavla Okálová

"Rock ďábla", alias rok autisty II.

Z deníku autistovy matky, před tím, než se definitivně zbláznila...... Dnes na téma...... Otevřená kniha Ba-ja-ja.... a jak rozplakat mámu i na tři hodiny.

17.12.2018 v 21:53 | Karma článku: 22.47 | Přečteno: 451 | Diskuse

Libuše Palková

Kdo objevil Ameriku?

Taková otázka se může zdát být směšná, a každý z vás nejspíš hned vyhrkne, že to byl Kryštof Kolumbus. Pokud o tom budete ale mluvit se nějakým Seveřanem, nebo dokonce Islanďanem, asi se neshodnete. Pro ně to byl Leif Eriksson.

17.12.2018 v 18:53 | Karma článku: 11.66 | Přečteno: 338 | Diskuse

Blog Idnes

Test clanok 3

Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing elit, sed do eiusmod tempor incididunt ut labore et dolore magna aliqua. Ultricies integer quis auctor elit sed. Facilisis gravida neque convallis a cras semper auctor. At varius

17.12.2018 v 15:28 | Karma článku: 8.36 | Přečteno: 132 |
Počet článků 202 Celková karma 21.17 Průměrná čtenost 820

Ráda kreslí, nejraději čte povídky a publicistiku, sleduje dokumenty. Preferuje svobodomyslnost a jízdu na kole.

Najdete na iDNES.cz