Nepotrvá a Bůh připomene, že nám kdysi ruce spojil. Bude moudré ho poslechnout

12. 10. 2018 13:59:45
Nejlepším životním cílem je naše osobní štěstí. Ne tedy plnění: vem na sebe bídy světa, buď morální star. Jenže věda ukazuje, že na úplné lhostejno hrát moc nejde. Černé scénáře nás donutí uvědomit si, že lidstvo je prostě jedno

Koukala jsem včera na takovou tu televizi pověšenou u stropu v městském autobusu, kde se občas mihnou zajímavé úkoly z Menzy České republiky. Hádejte číslo, doplňte písmeno, uhodněte, kolik..., který obrazec patří do volného pole?... Zaujalo mne hádat, kolik je u nás průměrný plat. Cé bylo správně, 31 000 korun. Následovala otázka, odpověd se naskytla hned. Přes dvě miliardy lidí musí vystačit se dvěma dolary na den, někde ani tak. Zmiňovaly se šestnáctihodinové pracovní doby, neexistence sociálního zabezpečení, děti v pracovních procesech. Spot navazující na hádankovou hru vyzýval k účasti na finanční pomoci oblastem, kde je bída, hlad, život ze dne na den. Ježiš, to by bylo řevu, kdyby to některým nebylo hloupé, tady mezi všemi vyjevit a vykřiknout svůj názor! Neziskovky, humanitární - nejhorší světová nepomoc, mise k ničemu, lékaři bez hranic k smíchu, marní dobrovolníci u uprchlíků v terénu...máme svých problémů dost.

Ten den přistálo na internetu asi nejen mně varování vědců - máme asi tak dvanáct let na to řešit globální oteplení planety, které přinese nevratné změny v mnoha oblastech života. Planeta se otepluje víc, než se čekalo, a lidstvo si podíl na tomhle stavu bude muset poctivě a rychle přiznat. Hlavně ale honem cosi dělat, honem teď. Hawkingova teorie - osídlit co nejdřív nové planety, to dělat nemusíme, stát se rozumnějšími hned, to určitě. V počasí totiž už brzy nebude nic jisté, extrém může střídat extrém, neúroda neúrodu, voda na příděl, jak se pánubohu zachce. Máme se na co těšit a lze tomu spíš věřit, než ne a bohorovně kroutit hlavou coby guru modrého optimismu Václav Klaus.

Dneska se hádáme, co s invazí odjinud, a ty, kdo se v oblastech nestability snaží o cokoliv, máme často za prapodivný nástroj dobře promyšlené hry Západu. K tomu jen tolik - lidi jsou odjakživa lidmi, to by bylo, aby se nezneužilo tohle a tamto a nenabalilo se i na dobře myšlený ryzí záměr dost těch, co budou umět chodit vždycky ve všem. Přesto je špatně být v ostentativním pohrdání, že pomoc a řešení problémů i tam, kam z Čech nedohlédnu, je věcí marnou.

Evropa vážně není nafukovací, a pokud nechceme zatěžkat modrou kouli jen někde, musíme uvažovat o kouli celé. Koneckonců na naše vyspělé civilizované žití doplácejí ve změnách klimatu a úbytcích ze svých přírodních bohatství na planetě často ti, co o nějakých hypertechnologiích ve svých obyčejných životech nemají ani tušení. A tak jakékoliv informace odsud, co budou pomáhat tam, kde je nám to cizí, vzdálené a nezajímavé, je dobrý počin. Vlastně i jen tváří v tvář kdesi v džungli vzniknuvší propojenost světa přírodního a chudého se světem vyspělým není špatným krokem, bude-li ten vyspělejší svět ku prospěchu. A pokud zajistí jako vratný dluh cokoliv, co přiměje lidi zůstat tam, kde jsou. Čerstvá voda je nejpalčivějším problémem, ale sázím na člověka jako génia, že vloží-li své usilí do přemýšlení v intencích lepších cílů, něco se třeba povede. A kdo ví, zda nám právě ony odlehlé oblasti neposkytnou něco, kdy se my, civilizovaní moderní, poučíme, objevíme, pochopíme, rozvineme a třeba leccos zachráníme. Kdo z nás by nezůstal se svěšenou bradou, když nám Vladimír ze Zázraků přírody vyjeví, jak lze využít chování srsti zvířat v reakci na podnět, jak vědci nacházejí odpovědi u zvířete, stromu, ač tito pro nás nic neznamenají. Zatím snaha vytváření podmínek k žití se vším všudy, snaha svět rozvojových oblastí a chudší části světa neodhánět, nezabarikádovat se, nevyjímat ho z okruhu zájmu, už ted spolupracovat, je málo platno, jediná možná budoucí cesta. Z mnoha úhlů vidění.

Asi direktivní, podivný i naivní názor. Ale kdo z nás zná všechny varianty, které budoucí vývoj Země má, kdo ví, kde se nalézají zlatá řešení.

Jestli máme za to, že naše osobní štěstí si nenecháme nikým odjinud vzít, mít za to můžeme. Nejde o to si štěstí jeden druhému nepřát. Jde o to, jestli se mu může v nastálých podmínkách budoucna nějak dařit, nebude-li se dařit světu jako celku. Asi znáte ten film natočený podle P.D. Jamesové a co ho i dost lidí považuje za celkem možný a uvěřitelný scénář naší budoucnosti. Potomci lidí.

Planeta se motá v problémech přežití, ve městě jedna ozbrojená banda vedle druhé, totalitární systém silných vůdců, anarchie, nikde nic, kdo si co urve, to má, Guth Jarkovský tu nemá místo, potraviny na úbytě, topení se odehrává u ohně, neonová osvětlení města se dávno nekonají, nějaké etnikum - imigranti? marginálie k smíchu, to se neřeší - nakonec ta jediná ženská, co po devatenácti letech jako zázrak otěhotní, je černoška. Tady má svou literární investici Čapek, samozřejmě ne s tou černoškou. A samozřejmě vím, i Potomci lidí je umělecká vize. Realita - bude-li pánbů v dobré náladě, bude třeba jiná.

Svět se však podle vědců bude muset chytit za ruce. Už teď si strany dávají do volebních programů, že vodu nenechají stéct po betonovém území nazdařbůh, už ted si připlácíme za igelitovou tašku tak, že se nám protáčejí oči, už ted se mění kelímkářský mejdan některých fast foodů do podoby - vyhráváte se svým hrnkem. Aspoň něco.

Jen jsem skeptik, kolik sdílené hrůzy a jmen buzerace budou některá opatření mít. Protože svoboda se jeví jako oceán a ten je přístupnější z plochých a umírněných břehů. Ty ostré a vysoké a nekompromisní břehy obcházíme. Abychom všichni na modrém balónu zavěšeném v kosmíru přežili, nejde než překročit šarvátky dneška a napřímit myšlení produktivnějším směrem, než jestli se bojíme dvanácti uprchlíků a padesáti sirotků a těch, co jsou ve Švédsku. Času fakt není mnoho. Místo křiku a snah k oplocování a drátům asi nebude naškodu přestat nadávat na všechny, co už dnes chápou svět v propojení, pracují a zviditelňují, co se odehrává jinde a může všechno dané Bohem (už tak v hněvu) ještě parádněji zkomplikovat.

Díky všem takovým. Organizátorům, dobrovolníkům, myslitelům, fyzikům, cestovatelům, co zaznamenávájí, vědcům, co bádají, trochu se bojí, ale místo křiku a věčných varování hledají řešení. Díky těm, co nad šizunky mávnou velkoryse rukou a jsou schopni vidět dál. Co mají svět rádi a chtějí, aby aspoň v té nejbližší době přežilo jejich osobní štěstí.

Autor: Radka Kielbergerová | pátek 12.10.2018 13:59 | karma článku: 17.16 | přečteno: 620x


Další články blogera

Radka Kielbergerová

Nebude vám vadit, když...?

Bílé stany, dodaleka rozzářené nápisy na nich, straníci v kvádrech. Rozdávači propisek a balených vod s etiketou strany, která místo jemně perlivá slibuje... slibuje... slibuje. Rozmlouvání s těmi, co jdou kolem, volební vyhrávání

4.10.2018 v 14:18 | Karma článku: 19.62 | Přečteno: 549 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Dopřávat si z hodnot, které sami nevytvořili

Tak včera kdosi okomentoval u jednoho článku charakter dnešních duchovních. Jednalo se - jak jinak - o peníze, které zhlediska glosátora platíme ze své kapsy někomu, kdo nic nedělá, a nadto ke svým majetkům přišel, jak přišel.

2.10.2018 v 1:55 | Karma článku: 24.26 | Přečteno: 982 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Pováclaví

Máme za sebou svátek patrona naší země, den, kdy nám bylo zákonem dáno odpočívat. Nikdo nenutí nikoho k duchovnímu zastavení, ale možná to čas od času neuškodí. I "pováclaví" by při troše vůle mohlo na Václava semtam pomyslet.

30.9.2018 v 12:08 | Karma článku: 13.72 | Přečteno: 345 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Pavlíková

Senilita se léčit nedá

Když člověk zestárne, někomu se stává, že se přestává kontrolovat a dělá i to, na co si v produktivním věku možná tajně myslel, ale aby ve společnosti uspěl, nedělal to.

16.10.2018 v 0:35 | Karma článku: 6.08 | Přečteno: 98 | Diskuse

Jana Slaninová

Mohou lidé, kteří špiní druhé, zůstat sami čistými?

Můžu zůstat čistá a bez poskvrny, když po někom hodím hrstí bahna? Když něco bahna od druhých přistane na mě, mám dvě možnosti. Najít dost silný pramen, očistit se a odejít jinam. Nebo se otočit a hodit taky...

15.10.2018 v 20:35 | Karma článku: 17.89 | Přečteno: 366 | Diskuse

Jan Pražák

Pane, však vy taky nejste žádnej štíhlej mladík

Maruška se zřejmě oblékla tak, aby zdůraznila svůj zralý věk a barokní postavu. Vypasovaná blůzka nechala vyniknout roztomilým faldíkům na jejím břiše a volná podprsenka dovolovala klesnout ňadrům nádherně nízko

15.10.2018 v 20:34 | Karma článku: 15.57 | Přečteno: 366 | Diskuse

Libuše Palková

Tereza

Tereza, jedině Tereza, měla by slyšet píseň mou...kdopak by neznal tuhle krásnou písničku. Tímto blahopřeji všem Terezkám Terkám a Terčám, nejen zde na Idnes. A připomenou ještě jednu Terezku, kterou mnozí z vás také určitě znáte.

15.10.2018 v 14:46 | Karma článku: 10.74 | Přečteno: 524 | Diskuse

David Lauda

Perníková chalupa

...a divadelní představení na besídku speciální základky je hotovo...Perníková chaloupka trochu jinak

15.10.2018 v 14:37 | Karma článku: 5.05 | Přečteno: 100 | Diskuse
Počet článků 195 Celková karma 19.89 Průměrná čtenost 796

Ráda kreslí, nejraději čte povídky a publicistiku, sleduje dokumenty. Preferuje svobodomyslnost a jízdu na kole.





Najdete na iDNES.cz