Něktrým to vydrží i v pozdějším věku. Jednou, takhle minulý měsíc, sedím v tamvajce, čtu, čtu, čtu, listuju knížkou a říkám si, že bych měl teď někdy asi vystupovat. A najednou se z reproduktoru ozve "příští stanice Divoká Šárka, konečná stanice." A já koukám, že jsem přejel a ne jen o jednu zastávku. O tom když tak až někdy jindy (to je douška pro mou velkou obdivovatelku Majku Šípkovou).

A já děkuji, Martine, že jsem tak vnímána!:-))

paráda

...co já pro parádu protrpím:))! děkuju ti moc:)

"dívat se" a "vidět" je setsakra rozdíl. Kdo na tohle přijde, má život o kus smrncovnejsi. Díky, Radko.

Pomstím se ti emotikonem:)) Marku;) fajn dny:) a já děkuju;)

Díky, Radko

To spíš já, Marie:)

Krásný moment, dobře zachycený a popsaný. Není co dodat. Snad jen karma.

Děkuju moc

To tedy děkuji .ólalá:)) a ach:))

No jasně...totiž to je dítě k zulíbání. Pozoroval jsem živý svět...co dodat? Nosit na rukou. Mimo jiné...jsou žijci a jsou pozorovatelé. Jsem pozorovatel. Nešťastná z vlakových beton.bariér a šťastná z vlaku a v sedle kola...a jako malá věčně za oknem. Já to dítě tak štastná pozorovala!! Krásná chvíle. To je jako s tím broučkem to dítě ...co jsem psala nedávno. A tohle třeštení z dětí v pozorování světa máme asi s Markem společné jako lásku.

Přeji Vám, Jiří, krásnou sobotu a moc Vám děkuju, že jste se stavil

Ano, jsou občas takové povznášející okamžiky v našich obyčejných životech.

No, jsou a zaplaťbůh za ně zlatem:)

Děkuju za čtení, návštěvu a hezký víkend přeji:)

Moc milé

A cosi mi to připomíná...

:) Marku...že Vy jste někde zapomněl vystoupit?...povídejte:))

A moc děkuju za návstěvu:)

Paní učitelko, určitě pospíchal spěšně do Tvé třídy. Mít tenkrát takovou ÚČU, určitě bych rozrážel lokty vzduch. Radko, povedený konec týdne!

Radko, všechno jsem přepisk, svátek i blog z 2. 9. Jak nesedím za volantem, jsem pomalý jako želva...