Milá Radko, podívejte se mi do očí - na té nepříliš povedené fotce. Nechci to zakřiknout, přes "všechnomožné" šťastná jsem (nechci to ale zakřiknout). I nad "hodně -sát" je třeba mít své touhy, sny a přání. A za svým snem, na který nebyl dřív ́čas - si prostě jít.

Váš blog má ale i další rozměry, krásně napsáno, přímo. Děkuji, L.

mám úžasnou pratetu... je jí jednadevadesát... včera půlhodinový rozhovor, pořád se smějeme...No a Vy? já se dívat nemusím, já je znám, ty vaše oči...čouhá z nich samé plus a plus,moudré vidění za roh a nedvěcáctví a sranda jako součást životního stylu... děkuju já Vám