Bílí koně hrabou netrpělivě nožkou mezi spadaným listím... a já v tom listí našla ještě bedly... Martin je pro mě nejmilejší jméno... víc říct nemůžu. Martinům tady na blogu všechno dobré... a Tobě, Krásně jsi to napsala. Musíš vydat kalendář krásné paní Radky...

Radčin kalendář si zamlouvám

źádný nemám... jen a jen sklo, Josefe...ale moc Vám děkuju

Radko, děláte chybu. Kdybych byl mladší, pomohl bych vám s produkcí. Váš kalendř by nebyl prodělečný

snažím se být soudná.... ale opravdu Vám hodně moc za to hezké ,,vyznání,, děkuju... třeba... třeba si mne někdo najde:)))))))

hlavně, aby byla jedlá, bedla... abychom se setkaly... Moc Ti, Magdo, děkuju. Vydat... jsem v tomto panna... leč u každého druhého blogerra čtu, že cosi už vydal... tak začnu sbírat nouhau... a pak se budu koukat na hromadu a komín mé neudané tvorby doma:)))) tedy děkuji vám všem zájemcům... čehož si opravdu a bez legrace vážím

Milá panno v tomto, cosi vydat, umí kdekdo ... důležité je dostat svou tvorbu k lidem (to znamená prodat) ... důležitější je zaujmout ... být svá ... jedinečná ... a to Ty umíš ... i prostřednictvím svých obrázků. Nejdůležitější však je milovat ... a být milována ... a usmívat se každé ráno po probuzení ... jenže ... to umělci často nedělají ... umělci většinou trpí a řežou si uši .-)

no, nějaký uši ještě mám:))) děkuju ti... a trpím trpím trpím na čokoládu, sluneční brýle, a dámské rukavice, či návleky na ruce, co je skryjí až k prstům.... a vytrpím mileráda i babiččinu baramboračku.