Tohle z Marečka zná každý. A je i zřetelně cítit, jaký význam v době vzniku filmu ten dnešní mezinárodní svátek měl. Na svátek žen vzpomínáme odlišně. Někdo jako na devalvaci v podobě schůzí, školních akcí, někdo i rád, napsáno o tom bývá mnoho. Anebo se pletu a dost možná, že nic. Anebo málo právě díky okolnostem a okázalostem. A že si pánové Smoljak a Svěrák v Marečkovi do té okázalosti posluhující věcem rýpli, je jasné. Že přidali zároveň tu hezkou podstatu, že ženská je ženskou, a ne strojem na plnění pětiletky, je tu moc milé. Totiž - rafinovaná profesorka, co ubulené Ivě Janžurové s čůrky očních linek tohle erotické papírové pnutí závidí, je tu nabíledni. Jasný pohled zpod brýlí zapíchnutý do terče a k tomu... no píšu to už výš.
Jenže takhle se na to dívám dnes. Nějak si tu musím přiznat, že když zabrousím do časů dítěte, ten svátek pro mne prostě něco znamenal. Řeklo by se - postižená zmermomocněná dětská duše, ale já na to vzpomínám asi ráda.
V družině se vyráběla všemožná papírová proplétaná srdíčka, přání, a domů jsme je nesli jako svátost. Přeskakovali jsme cestou domů proudy vody, které se v jarním tání valily zpod ledových krust, co sluníčku odolávaly v měknoucích okrajích už zcela nestatečně, na trávnících, kolem silnic jsme už nechtěli ten sníh, ty zvrásněné bílé deset centimetrů vysoké kopce sněhu s černými špinavými čepicemi na vrcholcích. Tyhle chudé sněhové pláně, co pro naše sáňkování dávno pozbyly cenu. Nechtěli a zároveň jsme ale ohrnovali nosy nad holými osvobozenými mapami země, kde kromě prvních jaterníků a sněženek polehávaly v zetlelém listí a hlíně promočené odpadky. Odpoledne bylo cítit jaksi víc nervně, protože za to nízké kapesné bylo třeba pořídit taky i narcisky pro babičku a vůbec - dobře to všechno rozpočítat. V květinářství se stály fronty, a já si zpětně říkám, nikdy už člověk nezjistí, jak jsme my děti působily v tu chvíli na prodavačky. Pořád mám za to, že tenkrát, jako by to bylo dnes, tohle muselo být jímavé. A pořád, jako by to bylo dnes, vím, že u dětí jdou některé věci stranou. Vidí jen šťastnou mámu, babičku, tetu, a to prostřednictvím připomínky nás dospělých, co jim svátek vyjevíme. A pak, když je ta chvíle, mají vlastní srdíčko na rozsypání, když to papírové s kytičkou pro mámu vytáhnou a popřejí jí. Oči jim svítí a nezalžeme z nás jediná, že tohle je věc, která nás odzbrojí vždycky. Že nás obestře takový ten moment chvilkové pohádky.
Takhle se na to dívám dnes. Lze tu namítnout, že na tohle přece není nutný nějaký osmý březen. Pravda to jistě bude. Ale já nějak neumím hrát hru, že by mi i dneska svátek vadil, nebo vůbec nic neříkal. Ke vzpomínkám se čestně přiznávám. A je tu ještě jedna věc.
Není přece tajemstvím, že člověk si pro podporu svého bytí na světě vytváří odjakživa všemožné takové zpříjemňovací příležitosti. Že co svět světem stojí, chce člověk mít zastání, chce být trochu na očích, chce, aby měl zastřešení, měl jistotu, aby se zcela vážně vnímal právě jeho problém. Proto i ve Starém Egyptě fungovala všelijaká vymyšlená božstva, třeba bohyně ochranitelka těhotných, proto vznikají jmenné kalendáře, proto vznikají svátky, aťsi všelijaké... Den komplimentů, mezinárodní den ledvin, spermií, zdravého spánku...
Na blogu je vidět, kolik témat se dotýká žen, kolik žen tu o něco křičí, kolik věcí se točí neřešitelně dokola, kolik ženských by potřebovalo zcela obyčejně obejmout a kolik se jich se svými různými věcmi prostřednictvím psaní nějak vyrovnává. Proč nemít svátek?
Když mi ráno přišlo pár esemesek a mně se rozlil ten docela hezký pocit po těle - ne, nebylo to od toho třeťáka, kterým jsem byla někde na řádkách výš - ale stejně (a jistě, že jinak)... malá milá chvilková pohádka.
Všem těm, které o to stojí, přeju dnešek s kytkou, s překvapením, s malými - skoro v návalu dychtivých očekávání - rozsypanými srdíčky, den alespoň s malým objetím, malou esemeskou, a tedy s tou chvilkovou pohádkou.
Tu raději posílám. To kdyby ti vedle vás sice moc hezky zavnímali krásnou Gabrielu, ale jinak pozapomněli. Budiž pro Vás útěcha, že zrovna v tomto případě jim zcela určitě nezbývá víc než jen a jedině pohádka ;)
Všechno nejlepší :)
pohádka a k ní ... jednoduchý výmluvný text v odkazu
http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/fleetwood-mac/everywhere-51046