Nedotknutelní, aneb milujme western

Budu sobec a budu psát o sobě. Budu psát pro dalšího, který píše taky o sobě. Čím tohle bude? Inu, já jsem prý nedotknutelná, aspoň to tak vypadá. Proč ale ksakru od něj pořád nemám to psaní, co čekám, a je to zase jenom o něm?  

Milý Martine Braune, napálím to tu hned, aby moje - jak to říká paní Klára - abych to jakoby moje zvláštní psaní na efekt bez ceny dala až na konec a nezatěžovala. Aby se to dalo ufiknout a jít od toho nejzajímavějšího v půlce pryč. Ta půka bude dlouhá. Vy s dlouhými příspěvky to pochopíte.

První moment věci je ten, že pro mne je nevkusný blb blbem, rasista balený jako protivný skřet do hávu rádobyfilosofa rasistou a navíc nečestným člověkem. A on, co tu o mně v prostoru zanechal několikero nesmazaných čistých vulgarit - a já s tím žiju, hleďte, v pohodě dotknutelně žiju, se to on o své blbosti a vyčuhujícímu rasismu ode mne semtam dozví. Inu mám kriminál. Jako ho mívám i za stejně tak nevkusnou Martinu Moudrou, která tu několik let podsouvá do prostoru o vytipovaných lidech závislosti na omamných látkách či alkoholu. O mně s pravidelností švýcarskou. Chování přiboudlých neslušných - mnohem vulgárnějšího a lidsky podpásovějšího chování se však této dámě jako něco vlastně celkem normálního a slušného, ač je to na soudní řízení -  léta na Idnesu promíjí (a Patriku, promiň, za tohle máte i se dvěma dámami můj palec dolů). Ovšem já se - Vašimi slovy: jako si na to Čech dosud nezvykl - já se překvapivě bráním. Tohle, tuto svobodu a tohle vnímání - tohle máme, Martine společné. Co společné možná nemáme, že já, i když mám právě už i vězeňskou snídani - bez dětinské ukřivděnosti, i v téhle době často píšu články. Dokonce nechám otevřenou diskuzi. Nemůžu však do ní. Nemůžu nic moc vysvětlovat, nemůžu..a je i čas, kdy najdu důvod příspěvek smazat. Proč?

Co už vůbec my dva společné nemáme, je to, že já mám tu dávno tady ověřitelnou potřebu ozvat se ne kvůli sobě - ale kvůli jiným. A ozvat se blogem proti těm, kteří se v pravém okamžiku předvedou jako jedna nesvoucnost a neosobnost vedle druhé, malířka, grafička, inženýr, vědec, slavná dcera, popelář, dělník, konstruktér - jeden jako druhý coby jeden hlas pod šibenicí na náměstí v usmolených hadrech s připitomělou radostí ve tváři, že je akce -  a někoho si ve stále narůstající síle tak rádi společně a sbratřeně užijou. Jak lehce se pak jeden stává zamilovanou Julií. Do Hornera, do Trčálka, do sice všelijaké, ale nějak lidsky vzácné komunistky Beaty, do duchovního pana Tadeáše Firly, zkrátka do těch, u nichž mi radar říká - sejmi z něj hrozen saranačat, sarančat, co spolu ještě včera nemluvili, ale ejhle - tady nám vznikají nová přátelství. A štengruje se. A přihazuje. A přisazuje - (i ty, Milane) -  A vy tohle o něm nevíte, že...? Ano, to jste řekl přesně ...

 Milý Martine, dozvěděla jsem se tu za léta o sobe věcí hodně. Jsem kráva, jsem stará, jsem neslušný člověk, jsem nehezká a zamindrákovaná, pan Burian mi leckde plný vzteku tyká, podle zase paní slušné Jany Petrové a Helikarové se nemužu dočkat, co má Novotný v poklopci a proč za ním nejdu a proč mu o to prý rovnou neřeknu? Jsem opravdová pipina, devatenáct plusů - jsem žena, která by zasluhovala vulgární pojmenování sedmé cennové skupiny, jsem pod vlivem drog. A všechno tohle tady dotknutelně někde v prostoru visí, s mnoha plusy všech těch slušných. Těch opravdu slušných...Je však pravda, že mě zas nad druhou stranu normálně až k slzám dojala paní Valíková, když mi včera píše - at píšu, že psát umím. Nikdy bych tohle právě od ní nečekala a ještě k tomu něco ráda zmíním. Protože já vím, že to, jak bych psát opravdu chtěla, že neumím. A vlastně se na paní Kláru ani nezlobím. Potřebují moje texty změnu, nejsem toho schopná. No tak co už...tuto sebereflexi a tvrdou autokorekturu v sobě mám. I proto, dej si holka pauzu...Ani vy mi nerozumíte - jsem pro vás přece nesrozumitelná. A nejdu číst... proč já se toho čtení mé reportáže z Osvětimi furt tak dožaduji..?.

Dozvěděla jsem se o sobě za ta léta hromadu věcí. Většinou jen proto, že jsem se někoho zastala. A pak jsou věci, které se i mě osobně dotknou. Které se mne dotknou na dřeň - a Vy nemáte žádné právo dělat kontrolora a osobního revizora mých bolestí, abyste rovnou mluvil o lži. Buďte skutečně tak laskav a nechte na mně, zda já něco považuji za přátelské vysvětlení, nebo zda mě to bolí. A neoperujte, Martine milý, s nosem nahoru o mé lži. Za čtení té reportáže jsem vám ani nestála...

Urazil jste mne a ne že ne. Jsem bratru o dva tři roky mladší než Vy. Myslím si...A nemám zapotřebí, aby mě někdo, kdo ani naponěkolikáté není schopen v svém příspěvku - než opět dokola řešit uraženě sám sebe -  říct především - váš článek jsem si přečetl - a ano - můžu vám doložit svou vlastní reportáž z Osvětimi. Nevezmu od Vás, pane Braune, zkrátka jakékoli připitomělé "když přece přátelské otcovské" znovunasměrování na Osvětim, abych tam - jak jste mi napsal, znovu věci prožila, ba cítila kouř. Nebudete se o mne vyjadřovat, jak jsem zalezla do písku a jak mi koukají prstíky - mně není sladkých osmnáct, abyste Vy nade mnou vystupoval jako shovívavý strýček v poučení. Nejsem na tohle stavěná. Nejsem ta, kterou budete po tvrdě prožitém poučovat a vytvářet se generálem něčích pocitů. Nevidíte do mne a dotknul jste se mne, ovšem bez toho čtení tohle pochopit nejde... Doteď jsem Vám stála pouze za to, nechat si na mě diskuzí dokázat, jaký jste pašák a spadnout do jednoho chumlu všech, kteří budou zítra stát proti Vám jako stádo pitomců, co změní směr dřív, než Vy se, drahý Martine, nadechnete. Hledám v těchto pravidelných chumlech Káju Trčálka. Hledám tam jako toho s dvaceti vtrtavými dodatky vámi znevažovaného Zdeňka Hornera, podivína pana Firlu...a pár lidí mně milých. Nebývají tam...Hledám tam především toho ignoranta Trčálka. Vpodtstatě Nikdy se k téhle laciné hře, k těm honům a srazům bolestínů pan Karel Trčálek, běžnými slovy - trčálek - Trčálek -  nepřipojí. Ať je to loni, předloni, zítra včera u toho u tamtoho a kolem téhle -  Stojí nejen nade mnou, ale smutně vysoko i nad Vámi. Jako osobnost. Právě pro tohle... ještě se divíte, že ho mám fakt ráda? Pod podpásovkami - ač se nemáme rády moc - nenajdete paní Valíkovou. Víte, co je síla westernových hrdinů, Martine? Víte proč proti sobě Jiří Křižan postaví Sekala a Barana a Čapek Galéna a maršála? Poučují nás konzumenty o podstatě charakteru, z obou stran...Jsou jejich hrdinové příkladné a opravdové osobnosti. Nejsou to čučkaři, co potřebují jako slintové deset podpůrných umaštěných lešení pro svoji pravdu. Je to něco z dob, kdy nepřítel v očích nepřítele měl svou vážnost, protože dokázal některé věci ctít a ctil sílu a vážnost nepřítele, pro to právě popsané. Anebo, aspoň viděl bídu svých věrných, co k ráně nemají daleko a kde končí hra na podporu, která se dávno překulila za mantinel. Miluji film Řád a s Gregory Peckem filmovou lahůdku  - Šarlatový a černý ... Sílu osobnosti vidět tam.

Ctít oběti holokaustu pro mne znamená - něco podobného jako říká nějak podobně Gustav Mahler, či John Donne, či nevímkdo - Cílem není udržovat tradici a uchovávat její popel. Cílem je křesat jiskry z popela ...a s věcí dál pracovat. Není to sice a samozřejmě totéž , ale vyjít se z toho citátu v podstatě dá ...Vidět zlo kdysi a vidět zlo, které se může zrodit dál. Toho se já bojím strašně...Nebýt neetickým v tom slova smyslu, že budu vykřikovat - s touhle smrtí na mě nechoď, protože jsou smrti slavnější a byly lépe a sofistikovaněji plánované. Což je Vaší mantrou, milý Martine...Ne. Beru zkušenost holokaustu jako zkušenost, kde člověče musíš umět pracovat s jeho začátkem jako rovnou s něčím zlým. A pořád neúnavně !!!! vidět jednoho člověka a jednu jeho právě osobní strašnou smrt. Tohle je postoj můj a postoj Káji Trčálka.

Když už zase zklamaně vnímám Vaše některé pokřiky směrem k demokratům po volbách, a když vnímám, jak nehorázně se hodí za hlavu šest mrtvých WH, aby mne a Karla ten stejný muž pohoršeně o smrtích vážnějších poučoval - mám tu jedno rezumé. Ne já a Trčálek, který - a to se podržte, podobně s Arnoštem Lustigem říká, že ve Starém zákoně jsou věci skutečně zbytečně hrůzné a jsou tam k neobahojobě - Arnošt Lustig skutečně nesnášel Obětování Izáka - tuhle příšernou krajnost - hmmm a hádejme my proč? ...a dítě se bude také takto čistě ptát - bude, pane Braune. Tedy ne já a Karel  - ale obávám se, že Vy a pan Stejskal s odkazem holokaustu neumíte, a neomlouvám se Vám ani jednomu - neumíte s jeho mementem až tak stoprocentně dál pracovat. Je třeba jisker...

Vyletěl jste. Protože jsem to já, komu se tu za mé naivní výkřiky o sbratření a pochopení pomoci lidem léta smějou, ne Vy, co máte konzervy na svém místě a máte pocit, že ten, kdo Vám za to doteď nestojí a má číst Vaše věčná únavná vysvětlení -  je děvčátko, jež potřebuje dovychovat. Urazil jste mne a skutečně mi i ublížil. A já nenechám na Vašem příspěvku narůstat hrozen těch, co se gustem na Váš příspěvek přilepí, těch, kterých si dávno za deklarované postoje plné opovržení k menšinám, k Romům, k lidem zoufalým z války a za jejich výkřiků zjvené lidské malosti a nelásky - co si jich tu dávno nevážím.

 a zcela na závěr:

kdysi tu byl jeden člověk, teď už tu není... Svět je malý, je menší než se zdá. A tak nějakými cestami důvěrně vím, že celý jeho život je prodchnutý bojem s alkoholem. Nesnášel mě, doslova nesnášel... Nikdy bych tohle proti němu v diskuzi nepoužila...ctila jsem a ctila bych jeho boj. Skutečný nelehký boj. Ne, pani Moudrá, neberu drogy a ani nepiju. A nečekám, že chápete, za co jako člověk celá ta léta stojíte, když tohle pohazujete jako nevkusná a hloupá o někom do placu.

Diskuzi?  Řekli jste toho už, milí zlatí, všude dost. A vy, Martine? Mějte se navěky hezky. Vysvětleny věci máte. Budu doufat, že si to tady moc lidí nepřečte, protože tahat tyto věci zcela ven...