Něco k Vzorcům v hlavě

Semtam ráda dopomůžu vypíchnout text jiných. A tak jestli tu kdo umí vzít věc stručně a nasadit svému zredukovanému příběhu či úvaze jasnou korunu, je to Jaroslav Kuthan. Jeho čerstvý blog je o vzorcích našeho omezeného vidění.

Jaroslava Kuthana moc ráda čtu. Je tu v jistém slova smyslu zbožím nejlepším. Jeho černé grotesky jsou originál kus co kus, jeho pointy jsou jako sekyra. Jako rána Jarmily, co rozbije hubu manželovi, když v její nepřítomnosti přijme do domu věc rozbitnou, ač ona všude tvrdí, že doma nemá nic, co by se rozbít dalo. Jaroslav Kuthan se taky kamarádí s Průšou. A v tu chvíli jeden neví, jestli se těší víc na spisovatele Kuthana, nebo na průšvih vykonavatele Průši. Mikropovídky i úvahy jsou vždycky svěží; spisovatelem je ten, kdo kápne na to, jak velmi jednoduše jev zbavit nánosu a v rouše Evině jej předvést.

Včera se v svém blogu Vzorce v hlavě vrátil k svému předchozímu blogu. V něm se na tématu homosexuálů obracel k našim prozrazením v zbytečných vysvětlovacích větách: Proti těm a těmhle nic nemám.

Věc leží v tom, že máme-li potřebu se k někomu vyjádřit tímhle stylem, ukazujeme, jak před námi stojí někdo z těch o úroveň níž, kdy já jako imperátor dávám po své lepší úvaze palec nahoru.  "Svoboda mravencům! Celý svět mravencům! Ovšem nesmějí to být mravenci černí " - Bajky - Karel Čapek. Mohli bychom tu Čapka trochu přepsat - Celý svět mravencům a ani proti černým mravencům bych asi já nic neměl. Takový hodný já jsem. Jsme totiž již lepší než diktátoři s knírkem, inu, dejme to světu naším pevným postojem znát.

Po blogu s ukázkovou diskuzí s diskutérem, co je místním expertem na měření IQ a na měření kvality textu a jeho prospěšnost, se Jaroslav Kuthan nyní věnuje tématu vzorců v hlavě. Jak  bychom chtěli o sobě něco deklarovat, ale ten naproti na to nemá nárok. Máme na něj vzorec. Terapeut Jan Jílek se tu vždycky pozastavoval nad tím, jak dokážeme na dálku věci toho druhého hodnotit, litovat ty okolo něj, když o něm přes počítač přece víme "své", stavět se do role majitelů pravdy. Nebo jak někdo kroutí hlavou nad tím, že má kdosi druhý nějaký osobní či existenční problém, neví si rady, protože ta paní v diskuzi jasně říká, že stop výmluvám! Ona tohle zvládla. Jan Jílek tehdy napsal - metry vašich rad a pravd, ale o lidech dohromady nevíte vůbec nic.

Jaroslav Kuthan si v blogu zacitoval z jedné mojí diskuze - jste divná, velice divná. Hezky a jednoduše to v svém blogu komentuje - já mu za to děkuju. V té diskuzi mého posledního blogu by se našlo věcí víc a já ještě zdaleka, a z jistých důvodů, nezavírám svoji hru Zápis.

"Na konci debaty si dokonce stěžuje že pod článkem ,kde obhajuje sprostého primitiva ,ji kdosi sprostě označil....to nevymyslíš

- je jeden ze zápisů, relativně čerstvých, který o autorovi a o jeho nadšených plusovačích dost vypovídá. V korespondenci s příspěvkem kdesi jinde, jak jsme se snad posunuli od řešení kyje kyjem už dál, je tohle poučení " těmi slušnými" těmto slušným vizitkou. Nakonec k tomu jen ještě slavná promluva slušné ženy Loiseaové z Kuličky - co by ta děvka neslušná chtěla než být děvkou? Máme zkrátka vzorce. Já jsem slušný a normální a ty jsi neslušný a nenormální.

Jaroslav Kuthan napsal o homosexuálech, kteří jsou, a vlastně nejsou, předmětem jedné úvahové věty muže z jeho mikropříběhu. A napsal to proč? No aby provokoval.

"Řekl bych, že onen blog je tzv. nakopávací. Je sice naprosto o ničem, ale jsou v něm zmínění homosexuálové. A teď se jen čeká na to, kdo se do nich s vervou pustí, aby se jich ti jiní, správní lidičkové, mohli statečně zastat a ukázat tak, že mají srdíčko na dlani....

...zde konkrétně mou kritiku stylu blogu, který je opravdu příšerný a žádným blogem ani není. Prakticky obsahuje v minimum větách toto: dívali jsme se na TV, tam řekli tohle a Lojza se optal proč. Tragédie. Trapnost. Podúroveň." citace...

Zkrátka není nad to zdržovat se v prostředí, kde je houf normálních, slušných a těch, co to umějí těm trapně divným provokatérům vysvětlit. Svět má rázem vyhráno. Jen nevím, jestli - jak píše Jaroslav Kuthan, se někdy jedná o prosté černobílé vidění světa. Mám pocit, že zrovna tady se barvitost vidění jednoho místního recenzenta přehlédnout nedá. A co že my dva, sobě vlastně neznámí, máme s Jaroslavem Kuthanem společné?  Určitě podúroveň, nízké IQ a Petra Buriana.

https://kuthanjaroslavkuthan.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=761444

https://kuthanjaroslavkuthan.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=760746

.