Bez...já na jezírko chodím

Chodím na jezírko. Semtam. Semtam i bez..Je to jezírko, kde se čtyři roky setkávám s lecčíms, co si troufám tvrdit a kde se - chcete-li cikáni, vy chcete, já říkám Romové, chovají o třídu líp, jak bílá potetovaná suverénní většina

Kráska ponořená do svého tabletu, na břehu její  tři děti, nevím, jak maminka mluví - to se dozvím. Uletěl jí právě slunečník. Exkluzivní tělo sundá kočičí brýle a koncert začíná. Budou tu hrát roli děti.

Kurva , doprdele!! doprdele!! To je kvůli vám, čumíte, to to nemůžeš chytnout a stojíš tu jako debil? Vy mi všichni tři tak serete, doprdele, doprdele...mi to sere...

Tři děti ve věku od dvou do šesti žmoulají kačenky, mezi tím, co jim maminka na celé jezírko nadává do spratků, co jí serou, a nandavá si bílé džíny a zlato a pakuje se znechuceně pryč, co dělat, když slunečník skončil pod hladinou, nevidí do tabletu.

Je to rok - ale ten zákaz psů je tu pět let. Přijíždí hlídka a má honičku. Napočítám 27 psů. Je třeba je vykoupat. Romové si povídají, prošpikováno nějakou tou "píčou", pod stromem, pak spustí gospel, pak se nějaký Fero předvede před Dominikem a před Patrikem v saltech a pak jdou za velkou prsatou romskou mámou, klábosí, okukují holky svýho rajónu, špičkují se. Pes ani jeden - vím, co jistě někoho napadá.  Ale zkrátka není. Pes není.

Grupa čtyř policistů dělá razii a bílá většina , které záleží i na životech bílých psů, spouští koncert. Policisté se dozvědí, že jsou kokoti, že mají jít do prdele, že jsou k hovnu, ale tady že je to náramně baví, tak aby šli dělat něco pořádného.

Když si přečteme ty tabule a úsilí místního okrsku, aby park a jezírko byly co nejvíce ku prospěchu všem a důvody, proč pes na jezírko nepatří - zvláště, je-li právě vedle přístupná nedivoká řeka - má to logiku.

Každou návštěvu jezírka se dozvím, jak to je. Hovor s dětmi jako s dospělými v páté cenové - tyvole děti slyší jako na běžícím pásu ...Mnohokrát v koloniálech menších prostorů se dozvím, jak se dnešní některé maminky, bílé maminky, rozmluví se svým čtyřletým dítětem, které by nemělo čumět, podat košík, že je blbé, tyvole, a tak si říkám. Jestli kopat za nějaké bílé životy do zemdlení, za životy, které si bohužel  v čím dál větší míře pozorováno neváží ani svých vlastních dětí.

A potvrdí vám to dost učitelů právě základních škol. Za dveře rodin mnohdy nevidíme. Bílých... Za dveře těch romských nás ale nakukovat velice baví.

 Na jezírko chodím bez - iluzí.

https://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=620162

https://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=535104