99, 9 prouzenta infantilního použití slova práskač, aneb, pane Pavlíku, palec nahoru

Pokusila jsem se o vtip. Nezvládám ovtipnit celou větu. Asi protože to zrovna tady nějak nepotřebuju. Nevím, zda je vtip na naší české straně, nebo je spíš fajn ctít řád a nebýt v knihách historie za národ zmetků.

Moje metaforičnost se neroztančí až v takovém opájení svého předvádění z oblasti umění, jako to ovládá v piruetách pan Prouza. Nebudu zábavná, jen připomenu z oblasti umění tři věci a lehce připomenu, že užitím slova práskač na cokoliv dávám vědět, co jsem vlastně zač.

Jestli to tak bylo, pánbů ví. Ale v románu Mika Waltariho Egypťan Sinuhet se dočteme, jak na hrdinu působili Babylóňané. V jeho očích byli líní a tlustí. Autor čerpal z prastaré autobiografické Povídky o Sinuhetovi, a byť je v jeho románu z 20.století mnoho fiktivních postav, tohle jako popsaný charakter obyvatelstva převzal. V knihách a pocitech se bohužel uchovala pověst a popis místních (to mají vládcové z toho, že pěvce nechávají pro líbivé záznamy své vlády často jako jediné žít).

Jestli existuje dobrý film doby po listopadu, je to Řád. S Markem Vašutem, Sašou Rašilovem, Janem Třískou a Janou Preissovou. Postava důstojníka - M. Vašut, je tu ta hlavní. Všichni ctí svůj řád. "Marek Vašut" se ocitá na straně řádu i v momentě, kdy řád i ti nad ním porušují a kdy si užívá své důležitosti ten zfrustrovaný, který by v své malosti nikdy žádnou moc v rukou neměl...proč se nevybít na někom, na kom to jde. Důstojník spěchá omilostnit toho kluka, co utekl. V rámci spraevdlivého procesu chce důstojník dodržet řád... nikoliv zvůli. Jde o dodržení vojenské cti, profesní cti a řádu.

Jestli existuje prastarý omílaný výklad Josefa Švejka coby chytřehloupého Honzy, co to natře blbosti války, je fajn ho doplnit názorem Karla Pecky. Češi si vždycky umějí najít skulinu. Dokážou působit jako baviči, neboť poslouchat, jak za normalizace přece každý trochu kradl, podváděl, trochu lhal, je nepříjemné. Proto je výklad chytráka, co si na toho idiota jenom hraje, mnohem zábavnější, pravda o nás prostě bolí. Za třetí světové se Švejk brilantně rychle přizpůsobí situaci, svými bodrými historkami bude bavit všechny v krytu při náletu - vážně nevím, proč ted´ vidím pana Prouzu - a ještě u toho bude krmit krysy.

Jestli dnes existuje pojem udavač, je udavač pojmem pro situaci, kdy se dávno Těmi nad námi nectí řád morálky. A kdy jako chcíplotina, abych si u Těch, co na morálku kašlou, udělal oko, přispěchám "o někom" s něčím, co především Těmto není po chuti. Co pro ně je nebezpečné - protože to ohrožuje jejich pozici mít nad všemi moc. A také - tou mocí mít možnost mít morálku zcela na háku. To předně. To je pravá příčina, a proto udání...kdy si pro někoho přišlo "velmi svobodné a demokratické gestapo", kdy se o půlnoci můj kamarád třikrát za měsíc musel bavit se "svobodomyslnou" estébáckou šťárou, kdeže má ten psací stroj, to je nešťastný nepovedený přechod některých hereček přes naše "demokratické svobodné" hranice. Tohle je výsledný obraz bonzu, udání...

Ale udání doopravdy není to, kdy veřejně sdělím, že věci chci prošetřit, protože prostřednictvím našeho nejvyššího státního reprezentanta očůráváme ty, s nimiž jsme v partě a kde čerpáme dotace. Jestli je fajn hrát mrtvé brouky, čekat jako špatný partyzán v závětří, jak tenhle podovod dopadne, pak je to infantilní hrou, co pak vyústí v komplikace, kdy se nám může celonárodně zkřivit tvář...chtělo by to jinak vrátit poměrně dost mostů a nových komunikací po povodních, jo...Švejk má paměť dlouhodobou- to vám byl jednou jeden - ale tu krátkodobější, na tu je, jak se říká, poněkud vychcanej.

Na pocitu, že je tu pár lidí, kteří si váží řádu, spatřuji přijetí zodpovědnosti, fér hry. A jakéhosi "Marka Vašuta", že i kdybych stokrát patřil k marškumpačce a pluku, jestliže je jeho chování antimorální a unfér, dovolávám se řádu i proti svým. Jedině tak je možné udržet řád a pokračovat v něm pro spravedlnost všech dál. Je to odvěký systém, co zatím slávabohu neumřel - který ale z těch poctivějších dělá smutné věčně bojující hrdiny a z těch prouzovitě vysmátých bohužel smutné vítěze v domrvování národního charakteru...ten článek je prostě strašný.

Panu Prouzovi pan Pavlík v diskuzi říká:

"to je tak, když přestárlé dítě neumí rozlišovat mezi bonzováním a dodržováním pravidel, ke kterým se dospělí zavázali"

 Jen k tomu připojím, že názory pana Pavlíka sdílím. A že až mi pan Prouza ukáže systém, kde nějaká naše organizace věnovala Andreji Babišovi nějaké peníze - a bylo by to tedy sousto především pro naše soudy - že se ráda poučím. Mám za to, že věc se řeší u zdroje, jestliže mi zdroj zdroje poskytnul a někde figuruje "můj" podpis.

Věci jsou jednoduché... buď  mít chrakter a vidět za roh, nebo si najít, co slovo udavač v prazákladu znamená. Že se ten kabaretní guláš některým osvědčeným ehm...líbil, možné je. Za mě? Jsem v hyde parku a říkám - Je strašný.