Dnes je Vlastíka. Vezemem si roušku, ruce nahodíme do igelitových rukavic na zeleninu, zadržíme dech a všem Vlastíkům igelitovým stiskem popřejem. Líbačky zas přijdou. Teď, Vlastíkové, ne.
Vlastíkové, Vlastimilové, Vlastové, Miloušové, Mílové a Vlastínové, máte prostě vy to ale smůlu!
Mužské křestní jméno Vlastimil má samozřejmě slovanský původ a všichni tam cítíme ten krásný základ patriotismu ve slově „vlast”, které se ze staročeštiny možná pro někoho překvapivě překládá jako majetek, moc anebo vláda. Jméno tak můžeme vyložit jako „milující svoji moc”, „milující svoji vládu” či „milující svůj majetek”. V novodobém podání se jméno Vlastimil odborníky vykládá jako „milující svoji vlast”, „milující svoji zemi”, na majetek se nemyslí, no, nechme to být ...zdá se, že odborníci v ústavu mají hezký pocit, že se nejen Vlastík změnil a je moderně nad věcí.
Měla jsem tetu Vlastu a jednou, když jsem někde v americkém filmu slyšela jako malá takové krásné jméno Patricie, mi vysvětlila, že jedna vedle ní u té televize právě sedí. Což v mostíčku znamená, že Patrikové nejsou dneska s tím Vlastimilem úplně mimo hru. Ale poctivě řečeno, Patrik se nám už opil. A mohl.
Dneska je necháme, protože se nedivím Vlastimilům, že tedy žárlí, neb si smí ťuknout tak leda s manželkou sami a bez té pravé keltské pubmerendy.
Vlastimila známe baletního mistra - příjemného Vlastimila Harapese. Pak malíře Vlastimila Radu, pak mnozí nedají dopustit na historika Vlastimila Vondrušku, i když já osobně tvrdím, že nasekané cvičky jsou vzdáleny onomu bádání, kdy si i dějepravci mnou bradu, jestli ta celkem záslužná popularizace dějin a našeho zásadního rodu, co neměl k bratrovraždění nikdy daleko, zda není popřením pravé práce historika. Že ale miluju tu jeho knížku Intimní historie... to zas přísahám na svou vlast. Asi bychom nikdo nezapomněli na jednoho Vlastu, který je součástí našich Vánoc a silvestrů a opředený tajemstvími a mnoha vyvráceními toho, jak se v době války choval. A taky jak smutně a nedůstojně skončil. Měl se Vlasta Burian rád, prosazoval se, neexistovalo, aby si nezazpíval, to režiséři vědeli...ale co tak vím, měl v dobách těžkých dát lidem práci jako zodpovědný chlap a výklad jeho figury není zdaleka možné zjednodušit. A fotbalisté mohou přidat víc. Vzpomnout je třeba na Vlastimila Brodského - filmového Otce vlasti, jenže, co si budeme povídat, tenhle úžasný herec, co tu nechtěl už být, je v téhle roli nejkoženější ve své éře, musí...musel. Máme ho rádi, ale čučíme mu tam v té Noci na Karlštejně především na manželku, krásnou Janu Brejchovou. Pan Bróďa má v životě hezčí role. Rádi vzpomeneme na Vlastu Třešňáka...co oslaví sedmdesátku, chartistu, zpěváka a "herce" bytového divadla Vlasty Chramostové, výtvarníka a zdatného literáta.
Já osobně znám asi jen jednoho. Vlastu Nedbálka z béčka. Zlobil a byl vedle z béčka. Béčko, to prostě samo už nezní tak strašně suše jako to naše áčko. To táhne. Navíc Nedbálek...nedbal tento Vlastimil fakt na nic, co by se jako ve škole mělo. Kromě toho tedy - udržovat si imidž neodolatelného Vlasty. Vlasta si mě nikdy nevšiml, možná i on mi propíchnul oči na tabuli nejlepších žákyň, ale co bych za tohohle Belmonda z béčka dala, za každé oko odpuštěno... jenže. Patřil Ivaně, co vypadala jako Eva Pilarová a trochu jako Eva Herzigová... nojo, a to mi dochází až teď, proč. Proč já na Tebe, Vlasto, nemohla působit. A ty na mě právě jo, ale nezbyl mi zas než ten Delon na zdi. Vlastně vlastně tě pořád ale stejně používám. Jako slovo vlastně jako slovo, co je parazit.
Nevím, kde teď je, co dělá, a jediné, co vím, že má dneska svátek.
Vlastimilové, doba je zlá, ale svátek je fajn i tak. Užívejte ho...
Všechno nejlepší k němu:)