Pováclaví

30. 09. 2018 12:08:01
Máme za sebou svátek patrona naší země, den, kdy nám bylo zákonem dáno odpočívat. Nikdo nenutí nikoho k duchovnímu zastavení, ale možná to čas od času neuškodí. I "pováclaví" by při troše vůle mohlo na Václava semtam pomyslet.

Vždycky jsem na soše, která to tenkrát vyhrála, nejvíc okukovala to překrásné učesání koníka, na němž svatý Václav sedí. Václav se tu skví v parádní zbroji, v plné síle, rytíř, který, jak v symbolice vnímáme, vyjede v čele vojska a nedá nám zahynout. Málokdo tomu věříme, spíš nikdo. Představu léty otahaného zanedbaného, v denním světle umžouraného vojska, co se na vyběhaných koních v polospánku plouží vstříc nepříteli řízenému počítačovými systémy, kdy rázem všechno živé strachem zkamení, hledat sotva u dětí. A kdoví jestli.

Jistojistotně, Václav jako patron České země sedí tak, jak sedí, a tam, kde sedí. Doba, kdy se věci křesaly, byla nakloněna vzedmutí národního sebevědomí a snad i dovršováním snah všech etap národního obrození. Václav Myslbek po doporučení poroty poopravil a vytvořil sochu důstojnou, reprezantantivní, a Bohuslav Schnirch se ocitnul na příčce druhé, té nevítězné. Jeho Václav byl nebojovné a duchovnější povahy, světec, co kyne davům. Tohle se ve školách neučíme, neb dějiny píšou ti vítězní. Případně ti, kteří nezvítězili, ale měli na záznam štěstí kdysi, když legenda získala na úspěchu svým rozšířením a dostala, tak jak byla, status pravdy.

Je třeba se proto poněkud ponořit do situace a nebát se si ji trochu zvizualizovat. Rázem si uvědomíme, že životy těch, které velebíme, známe opravdu jen ze záznamů. Že jsme u toho tenkrát prostě nikdo nebyl. O době Václavově, o všech těch, co se kolem něj kdysi motali, známe věci zprostředkovaně ze dvou ze tří legend; tvrdě řekněme, víme velmi málo, nebo skoro nic. Máme možnosti odhalovat půdorysy zaniklých sakrálních budov, zjišťovat, jak jsme kdysi odpovídali stejným způsobům uvažování v praktičnosti žití Němcům nebo Francouzům. Máme možnosti odhalovat právě i ten nám na míle vzdálený život, ale nikdy ne chraktery lidí, věty pronesené, opravdové úvahy, myšlenkové pochody a pocity hlavních herců na tak důležité scéně jako je utváření dějin, či národního symbolu. Pramálo je těch, co se skalně postaví za jedinou pravdu, jak svatý Václav opravdu ze života sešel...hádáme-li se nadto dodnes, který rok to opravdu byl. Ba co víc, jakou úlohu v tom celém sehrál zatracovaný Boleslav. A to tehdy, víme-li, jak snadno se dnes přisoudí veškeré panování nad českou zemí Václavovi, který měl ve správě, poctivě řečeno, jen nějaké to velmi omezené území - drobným příkladem směr západ - někde tam, kde končí a začíná Beroun. A víme-li, že tím velmi schopným lobistou pro zemi a správcem země je historiky označovaný právě Boleslav. Zpátky k legendě se nám však vybaví Boleslav jako zákeřný pes bez známky lidskosti, jako vrah. I ten však, uchopeno jinak, kdesi říká svým pomocníkům nad bratrovým tělem - proboha, co jste to udělali? A jsou teorie, které se k téhle domněnce kloní. Babička Ludmila možná mohla být natolik horlivá, že bychom ji dnes nazvali fanatičkou na obtíž a Drahomíra, i dost možná jako nepravá Václavova matka, měla oba syny stejně ráda. A oba synové měli své plusy i mínusy. Každý to své.

Dnes vnímáme odkaz, legendu. A hlavně symbol, který je nodoložitelnou vizí, v hlavách zavěšenou pravdou, ale je to důležitý (jako třeba tady) spojovací národní prvek. Václav sedí na koni a je voják. Václav je však i přes všechnu Myslbekovu snahu - opět, co my o Myslbekově opravdové vizi víme - hlavně rytíř. Rytíř, který bývá ve všech národech poněkud idealizován. Rytíř, který ve jménu Boha šíří a hájí křesťanství, rytíř, který ctí lidskou existenci, život, práci a je ochráncem vdov a sirotků. Který má všechny rytířské ctnosti a je vitrínou všech morálních hodnot smluvně zapsaných s Bohem.

Na slovo sirotek mnozí právě chytáme alergii; pravda, je to pojem, který odjakživa s každým zacloumá. Legenda ve svém pojmosloví před staletími potřebovala hlavně cloumat, tuto pravdu je poctivé vyjevit. Ale jestliže se léty noříme do Svatovítských chorálů, jestliže vnímáme to uvisení národa na hodnotách lásky, kterou od Václava očekáváme jako ti bědní, jestliže jsme na tom, že nám vyhovuje jeho smírnost i raději zaplacená než uvržení země do bídy války, přiznejme jedno. Že nám tahle povaha říká víc než razance a dryjáčnická suverenita neohrožených. Že je nám klid bytostněji víc vlastní a že do rytíře na koni, co by s už zmíněnými uondanými Blanickými vypadal stejně osamoceně, naděje ani vkládat nechceme. Je nám milý jeho odkaz klidné pohodové síly, kdy se myslí na lidi a je tu tendence ctít ty nejlidštější hodnoty. Věci řešit smírem, druhým pomáhat a věřit si, že tohle všechno zvládneme.

Bohuslavu Schnirchovi to nevyšlo...co my víme, jakým Václavem Václav opravdu spíš byl. Víme ale, že ti první bývávají nejlepší. Protože u nich nejsou zapotřebí kalkulace.

------------------------------------------------------------------------------------------

Jeden filosof kdysi řekl slavnou větu:,,Už jenom nějaký Bůh nás může zachránit"

Ano, skutečnou nadějí dnešního člověka je asi opravdu jenom obnovená jistota jeho pozemského i kosmického zakotvení a z ní vyrůstající vědomí i schopnost vlastní transcendence. Tisíckrát mohou politici opakovat na všech mezinárodních fórech, že základem nového uspořádání musí být obecný respekt k lidským právům - a nic to nebude platné, pokud tento imperativ nebude vyrůstat z respektu člověka k zázraku bytí, zázraku přírody, vesmíru, k zázraku své vlastní existence. Skutečně si vážit sebe sama i svých bližních - a ctít tudíž i jejich práva - může jen ten, kdo je skloněn před autoritou vesmírného řádu a před autoritou stvoření a kdo si dokáže vážit práva být jejich součástí i účastníkem.

Z toho logicky vyplývá, že cesta ke koexistenci, k mírovému soužití musí vycházet v dnešním multikulturním světě z toho, co je uloženo nekonečně hlouběji v myslích a lidských srdcích než nějaké politické názory, antipatie či sympatie: totiž lidská trasdendence... jako prvek chápající ruky podávané blízkému člověku, cizinci, lidské komunitě, všem živým tvorům vesmíru, přírodě...Jako hluboce a radostně prožívané potřeby být v souladu i s tím, co nejsme my sami, čemu nerozumíme, co se nám zdá vzdálené časově i prostorově, ale s čím jsme přesto tajemně spojeni, protože to spolu s námi tvoří jeden svět. Transcendence jako jediné skutečné alternativy zániku.

V Deklaraci nezávislosti, přijaté před dvěma sty osmnácti lety v tomto sále, se praví, že Stvořitel dal člověku právo na svobodu. Zdá se, že svou svobodu může člověk naplnit jen tehdy, nezapomene-li na toho, kdo mu ji dal.

( Václav Havel, Projev - Medaile svobody, Filadelfie 4. července 1994... kráceno)

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Připomínám odkazy, řekněme symboly... které jsou nadějí najít při jistém vnímání naději i v našem národním "pováclaví".

Autor: Radka Kielbergerová | neděle 30.9.2018 12:08 | karma článku: 17.46 | přečteno: 367x

Další články blogera

Radka Kielbergerová

Profík se pozdrží arogance a hlavně zná dobře vlastní kodex, Patriku Bango a paní Janků...

Diskuze pod článkem o novém vzhledu Blogu se svezla přesně tam, kde být nemá. Zda to vědí oba admini, těžko říct. Blikat by jim kontrolka měla už proto, k jakým blbostem kontra svá okodexovaná prohlášení se svou vehemencí dostali

27.3.2024 v 2:44 | Karma článku: 11.07 | Přečteno: 113 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Doktorská pohádka

Nečekejte majstrštyk Karla Čapka. Čekejte spíš pokus o epigonství ruského Daniila Charmse - tedy surrealismus, co na případné čtenáře klade maličko vyšší nároky. Ale tu pohádkovou biblickou trojku, tu tam najdete. Žádný strach...

14.3.2024 v 10:45 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 183 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Filip Vracovský - mužská orchidej mezi páprdy aneb něco na té Kashcheevě je

Napsal blog, odpálil tlačítkem a jedno nechal v klidu, neboť diskutovat s neomylnými páprdy je ztráta času. Že je něco emočně přehnané? Nelíbí se? Trhá to formát pořadu? Ale kvůli tomu se nemusí vytahovat, že je to nabubřelá Ruska

13.3.2024 v 1:55 | Karma článku: 7.52 | Přečteno: 88 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Bloger roku, který nejlíp zvládá náběh na vidle?

Babiš je figura, která ty v cajku odrazuje a dodává jim co chvíli štempl. Netřeba soupisek, nejnovější "zmrd" je venku, do toho způsob mafií a putinstylu: Najděte něco. Ale, pane doktore, zanechte otazníku s osobním nahlédnutím

12.3.2024 v 14:16 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 133 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.70 | Přečteno: 347 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 291 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 510 | Diskuse
Počet článků 470 Celková karma 14.07 Průměrná čtenost 808

Ráda kreslí, nejraději čte povídky a publicistiku, sleduje dokumenty. Preferuje svobodomyslnost a jízdu na kole.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...