Oženil se... a kruh se štastně uzavřel

Sobota přikovala k obrazovkám. Davy vytvářely širokánské pruhy, slunce s nebem se snoubily do hezka, nevěsta jako panenka se cestou v kočáře stala postupně zamilovaným objektem všech. Nedomazlený kluk byl šťastný a krásné ho vidět

Nedojímám se svatbami moc. Nezajímala mne nijak výrazně svatba prince Williama s Kate, a vzpomínám si dokonce, že můj kdysi oblíbený Benjamin Kuras napsal cosi o tom, že by si rád ponechal vizi starých dobrých anglických zvyků a z Londýna odjel. Tahle svatba šla tenkrát i kolem mne. Ale lhala bych, že mě ta sobotní, svatba Harryho a Meghan, nedojala. Dojala mne v tom celém dlouhém silném příběhu, který se smutně rozehrál kdysi ne přelomu horkého srpna a září roku 1997.

Ta zpráva tehdy obletěla svět. Princezna Diana, kdysi stydlivá panenka, co dokázala přes všechno to strojené a nešťastné rozkvést v krásnou smyslnou ženskou, našla při jedné zbytečné honičce v Paříži smrt. Elton John pak v katedrále zahraje píseň, které se dodnes daří, že při poslechu polykáme s tíží a na pažích se nám objevuje husí kůže. Následuje pohřeb, průvod, po páteři všem přejíždí mrazivá ruka, když vidíme, jak se ve Williamově tváři nesou tak silně identické maminčiny rysy. Při pohledu na toho menšího, zanedlouho třináctiletého kluka navlečeného do černých šatů, se uvnitř rozpláčeme docela. Skloněná zrzavá hlavička, sklopený zrak koníka a vědomí - princ ani při smrti maminky v ceremonii nebrečí. Zákaz, milý malý Harry...

Svět truchlí, královská rodina nadto řeší. A my to všechno tak rádi sledujeme.

Když jsem se dívala do tváře ženicha, mísil se ve mně vstřebávaný filmový pásek a mísilo se toho ve mně víc, v zvláštním tetelení. Vzteku, radosti, štěstí a jistého zadostiučinění. Při pohledu na nevěstu ještě násobené. Totiž tenhle malý nedomazlený, nepoobjímaný kluk, kterému to naše věčné pitomé senzacechtivé sledování sebralo maminku ve věku, kdy se z malého kluka s hračkami po kapsách stává kluk větší a který mámu potřebuje snad nejvíc, tenhle kluk si na kočáře veze ženskou. Krásnou, usměvavou zrovna tak, jako byla jeho máma, veze si ženskou jinou, nespoutanou, jakou se nakonec stala i jeho maminka, veze si ženu rozkvetlou štěstím, která se v emotivním a krásném projevu amerického reverenda s úsměvem před kamerami velespokojeně uhnízdí... když se tolik mluví o lásce. Veze si paní, která nějak naplňuje odkaz jeho maminky, že za láskou se má jít: jedno, jestli psáno o zneužití, o využití tehdy... Diana zkrátka byla opravdu šťastná. Tohle štěstí si nenechala ukrást. Pánbůh jí tohle štěstí nachvíli půjčil... dlouhé trvání to nebylo.

Je zkrátka poctivé vnímat, čím tenhle mladý muž prošel. Můžeme vnímat chybějící mámu, která nepomazlí, macechu, kterou dodnes skoro nikdo nepřijal, ale kterou musel přijmout on. Můžeme, ale to nám sotva půjde - představit si, jak musíte podle všech těch striktních závazků královského protokolu být vždy klukem srovnaným... aha, a on vlastně nebyl. Vrší se nám jeden skandál za druhým. Mejdany, večírky, holá zadnice a nacistická uniforma, odvetná výchovná lekce návštěvy Osvětimi, ale taky mise v Afghánistánu a žádné žádné úlevy... jsem normální voják. Trochu vyvádím...omluvit se umím, vizi královského synka nenaplňuji. Na wikipedii to naleznete  - skandály.

Příběh Harryho se začíná na tom, že svět chce skandál. Chtěl ho tenkrát jednatřicátého srpna, když díky tomu zhasnul život  maminky, princezny Diany. Svět má skandály přece rád. Příběh Harryho je zkrátka silný a jen blázen to všechno nepochopí.

Přejme jemu i jeho nevěstě to nejlepší, radujme se, jak tenhle kluk někde kdysi po večírcích najust všem těm křivdám a frustracím, strnulým povinnostem, nad nimiž chyběla ta nejkrásnější mámina láska, nakonec stylově a nádherně  vetkne do prstenu pro nevěstu dva brilianty z pozůstalosti své maminky. Uznejme, jak strašně těžké to všechno měl a nemávejme mu před nosem královským titulem. Sňatek uzavřel kruh otevřený jeho matkou: důležitá je láska, svoboda v myšlení, úsměv pro každého, pokud jsem dobrý - mám právo na stejnou odezvu, mám právo na lásku a chci šířit lásku mezi lidmi a napříč kulturami. Máme všichni právo na osobní štěstí.

Štiplavou poznámkou tu snad může být - viděli-li jsme, poděkujme Harrymu, že tak nahlédnout nechal... Ne, já vím, že královská  rodina na tom přece vydělá. Jeho vztah k novinářům a médiím je smrtí maminky daný. Nedivme se.

Když jsem se v sobotu dívala, napadalo mne hlavně tohle: maminko Diano, tvůj  malý nedomazlený kluk se žení... jsi šťastná? Jsou věci pro tebe aspoň trochu uzavřené?  Jsi, maminko krásná, jsi spokojená? Ty, kterou lidi měli tolik rádi...Je tak krásně, že je to dost možná právě proto, že se na všechno to - i z velké části pro tebe, že se na to z nebe spokojeně  díváš...

Přiznám se, měla jsem v tu chvíli nefalšovanou radost.