Je nejvyšší čas pojmu ELITA vrátit původní význam a rehabilitovat jeho důstojnost

Elita je dnes pojmem nálepky označující mocenské zájmy vybrané skupiny lidí.Jenže slovo má svůj původní význam jiný a ten se ztratil. Pohazování s pojmem a radostné kopnutí navrch je však chováním davu nuzných na divadle popravy.  

Jestli Jiří Drahoš něčím zklamal, byla to jeho poslední minuta mluveného slova před volbami na ČT. Nebudu prezidentem elit...tak nějak to v té minutě zaznělo a nebylo málo těch, co v tu ránu pocítili prohru osobnosti, která by neměla mít nejmenší důvod spatřovat v elitách něco, proti čemuž je vůbec nutné se vymezit. Jiří Drahoš jako myš přistoupil kočce na dávno rozehranou hru, Jiří Drahoš se zkrátka přizpůsobil. Svému sokovi, který jako manipulant dobře ví, jak oslovit ty, kteří jsou stěžovatelé ze své podstaty na vše, co jim život zvenku přináší, kteří budou vždy hledat viníky svých neúspěchů mimo sebe a kterým není těžké namluvit, že za marasmus doby mohou ti, co se nějak vzdělali a sedí někde lépe. Marasmus doby je vždycky složitým koktejlem, kde dost významnou roli hraje především morálka a vůle jedince, jedno v jakém století.

Jeden z nejslavnějších výroků filosofa Konfucia je zjednodušeně vzato ten, že člověk se má starat o blaho svých bližních, pomáhat jak může, být pokorný ke všemu, být poctivý, zvažovat sliby a posléze je dodržet, a když mu zbydou síly, nechť se vzdělává. Konfucius na první místo staví Dobro předávané jedním ke druhému jako základ všeho, ale zároveň mu nedá nezmínit a opomenout vzdělání. O mnoho století dál pak někdo ve svém neméně slavném výroku zmíní totéž.: ,,Náš národ spasí jen mravnost a vzdělanost." Tomáš Garrigue Masaryk dává stejně jako Konfucius na první pozici morálku, na druhé vzdělání.

Pro zajímavé doplnění nezaškodí obrátit pozornost k reliéfu na solnické škole ve východních Čechách, kde pod reliéfem Ladislava Šalouna, který je poměrně ranou a ojedinělou poctou Československu a prezidentu Masarykovi (z roku 1923), najdeme nápis „Nás spasí mravnost a vzdělanost“. Reliéf, který si prošel odstraňováním a na dvě desetiletí ho nahradily i malované srpy a kladiva, se sem po revoluci vrátil a znázorňuje přítomnost a budoucnost. Uprostřed je letopočet 1918, T. G. Masaryk a za ním postava legionáře. Symboly osvobození a vznik Československa. Děti tu vyjadřují budoucnost, která zůstane věrná tradici. Pod reliéfem je zmíněný nápis. Vchod do budovy pak kdysi zdobil reliéf, otevřená kniha rámovaná lipovými ratolestmi a s vepsanými jmény pěti osobností: Masaryk, Šafařík, Dobrovský, Palacký, Jungmann, Jirásek... intelektuální elity národa, díky nimž máme mravní základ nového státu,  základy jazykovědy, první kodifikace jazyka, zmapovanou historii národa i s výkladem, spoustu slov nově přejatých z jiných jazyků, mnoho pojmů ze slovanských jazyků uvedených v život a dodnes aktivních ve slovní zásobě, aniž jejich původ vnímáme. Kdo by byl řekl, že právě pojmy, nalepené poměrně bezmyšlenkovitě v novém významu, ovlivní nejednou v historii životy nás všech.

Že národ, který zapomíná, znát nepotřebuje, nebo si dokonce s pocitem divného zadostiučinění svých elit neváží, nastupuje cestu směrem dolů, je poměrně známá věc. Nejen že je tohle celé dost podobné situaci, kdy dav nejnuznějších spěchá na divadlo popravy. Kdy jásotem jako v nesvéprávnosti smrt přiživuje, aniž si jeden každý v davu uvědomuje své ovládnutí tím, co se jako jemu příštímu může vymstít. Nejen... Kopání do elit je především neupřímností k sobě samým. Kopání do pojmu elita - momentální módní hit, pozbývá především poctivé přiznání každého takového vítěze nad zneváženým pojmem..

Kolik je mezi námi těch, zhola jedno, z jakého tábora, co se usnaží své dítě dostat na víceleté gymnázium? Proč? Snaha dostat se k lepšímu vzdělání, snaha eliminovat šikanu třeba jen pro to - jsi jiný, jsi šprt, jsi divný. Očekává se zkrátka lepší vstupenka ke vzdělání a ruku v ruce s tím - elitnější, potažmo mravnější, chování dětí okolo dítěte našeho, kterému se za chuť vědet a znát posmívat nebudou. Neplatí paušálně, leč vysvětlení rodičů je nezřídka právě takové. Když se dítě na školu dostane, pochlubíme se, stejně jako se pochlubíme za několik let maturitním plesem, který se vytvářel s elitní choreografkou, která pro to, aby uměla, musela lecčíms projít. Pochlubíme se dceřiným přijetím na školu vysokou, kdy se zas nezřídka plní sen těm rodičům, co dosáhli jen na školství účňovské či střední. Potomek nám všem udělá radost diplomem, který zasluhuje oslavu v osvědčeném zařízení, pokud možno elitou mezi hospodami města. Potomek je dost možná zamilovaný a nám dělá radost, že si přece jen našel někoho, kdo pracuje, dosahuje určitých výsledků, snaží se být elitním ve svém oboru... jedno, zda se jedná o zedníka, který má nabouchaný sešit objednávkami, protože je zkrátka dobrý, nebo kluka či holku, co umí jazyky a zaměstnává ho firma, kterou my se rádi tchánovitě před kdekým počepýříme. Svatba bude pak odfocena fotografem, který to umí, má elitní vybavení a připraví nám album, že všichni padnou na znak. Fotka dortu uchvátí, protože svatební dort dělal vyhlášený cukrář.. klasa ve svém oboru, co po vzoru elit zakázku dodat spolehlivě dodržel a dort hotový je a je párexceláns. Přijde-li nemoc, uděláme jistě všichni všechno pro to, abychom se dostali do péče lékaře elitního, zkušeného a znalého, než v tu chvíli na elity nadávat. Když se životaběhem dostaneme do jakési vyšší společnosti, ty šaty pro nezvyklou událost (třeba na Hradě) nám ušije krejčí, co je elitou v oboru, a ne někdo, kdo umí jen zužovat věci po tetičce. A když nás nedejbůh napadne někdo zvenčí, přiznejme, že si vroucně přejeme, aby nás rychlým zásahem ochránily jednotky složené z vojáků elitních vědomostí a schopností, elitního vybavení, elitního fyzického nasazení, tedy ne z těch, kdož umějí hlídat sklad ešusů, a sotva se ale rozběhnou, ale zkrátka jednotka elitní kondice a také elitní morálky. Vyzrálěho chrakteru,  který je nikdy nedostane do situace, že u zachraňování národa půlku vesnice znásilní, či nervně ve zmatku postřílí. Elitní vzdělanost v oboru a elitní mravnost. T. G. Masaryk měl na mysli právě tohle. Mravnost dělat věci co nejlépe a vzděláním udržovat kontinuitu toho všeho, co národ Čechů za staletí dokázal.

Není tak docela chybou elit, že dostaly přídech jiného. Snažíme-li se každý mít doma především vzdělaného, ale netrápí nás, jak malou cestu ke vzdělání (stylem " vložit") i naše vlastní dítě hodlá ujít, stěžujeme-li si na nároky škol, které rodičům vlastně pořád ustupují, cesta na vrcholky k zámku Elita, či Pseudoelita je pak čím dál pohodlnější - cestou střevíčků na jehlách. Není tak docela chybou elit, že nejsou vidět, nestojí-li nám za to na ně moc vzpomínat, dějepis nás přece strašně nebavil, nebo nás nebaví se s těmi novodobými zajímavými elitami u televize a časopisů zdržet, rodinný natahač vztahů s nevěrami nás přiková k televizi snáz. Není tak docela chybou elit, že o své místo přišly, když všude vyhrávají peníze a když morálka je i podle posledních dvou velkých národních volebních akcí vnímána jako cosi naškodu. Není tak úplně věcí elit, že jazyk myslitelů a spisovatelů je najednou obtížný, když žijem svět krátkych rychlých zpráv, kde se jazykem nikdo nezabývá a knížky minulých století čtou jen velmi divní kavárníci. Žijeme dobu jinou, v technice extrémně rychlou, v něčem možná až expanzivní, moderní.

  Jenže ty všechny věci, které využíváme a které občas nejdou a my bušíme pěstí do stolu, protože jsme na tenhle standard přece dávno zvyklí - tyhle všechny rychlé paměťové systémy a vymoženosti dnešní doby, jež život usnadňují, vymýšlejí ti, co opravdu něco znají a něco umějí. Pokud jejich díla vstupují v použití pro člověka v tom dobrém, mravnost a vzdělanost se promísila v to nejlepší. Značka práce elit. Těch, co uznávají úroveň.

Pojem Elita si po věčném jalovém pranýřování zaslouží jiné čestnější místo. Takové, které když mu vrátíme, posune nás všecky. Pokud budeme kopat dál...k odkazu našeho prvního prezidenta se raději nehlasme. Těch právě letošních sto let by nás však mělo v kopání notně brzdit. Tahle mravnost v první pozici - jeden vůči druhému, je přece na každém z nás. Je špatně přistoupit na hru, jako se to bohužel stalo. Je naopak skoro nutné čím dál důrazněji, neboť ve vynuceném protitlaku, říkat - jsem za elity v mém životě rád, jsem rád za hmotné i duchovní dědictví země, kde žiju. Jestliže si ty nevážíš elit, elit národa, jsi zkrátka, když ne hloupý, tak určitě pokrytec, kterému budoucnost národa nic neříká.

http://tg-masaryk.cz/mapa/index.jsp?id=74&misto=Relief-na-budove-skoly-a-navsteva-prezidenta