Ještě jsem tady ...a chci tě (obhajoba tužeb mužů v letech a nakonec i žen)

15. 10. 2017 1:19:00
Je to tabu, není to tabu? Jenže mě to zajímá a mluvit se o tom má. Jsem ženská, a tak je to troufalost. Co se děje s muži věku stáří? Bolí je nenaplněné sexuální touhy? Mají je stále? Co na to tělo? Co mysl? Co okolí?

Veronica Francová, nebezpečně krásná kurtizána Benátek šestnáctého století je obviněna z čarodějnictví. Bouřlivý proces je sledován a ona omilostněna... ale v soudním sále padne otázka, kdo z mužů se jí zastane, kdo s ní souložil a potvrdí, že čarodějka není. Vstanou jich zástupy, aby taky ne. Je nádherná, žádaná, bystrá zrzka, co v klášteře nehorázně provokuje abatyši, když smyslně svými ústy vychutnává banán, později ve stopách své matky brilantní básnířka v duelech galantní poezie a excelentní souložnice těch, s nimiž v básnictví zápolí. Znáte ten film? A tak znáte i to, kdy muži povstanou a divák se začne smát. Protože toho hřebce v její posteli sehrál i ten věkem sešlý dědeček, co ho dva muži pomáhají s vypětím sil postavit a pomáhají mu i zdvihnout ruku. I já s ní, prosim pěkně, spal! Usmíváme se, říkáme si: ježiš.

Goethe vidí Ulriku a jiskra přeskočí, Goethe ví, že nešlápne vedle... ta vzpominka na její maminku, bože, ta nezapadne, přičemž si rád vzpomene - už to je tak dávno. Bože zastři zrak ... na Ulričinu babičku. Aspoň se to říká.

Je mi kolem třiadvaceti a v temném domě mého podnájmu sousedím s osmdesátiletým osamělým mužem. Veselý a hodný stařík, jen nechápu, proč byl v kriminálu... aha, říká, komunisti. Jsem vychovaná, jak se slušně chovat ke starým lidem, a tak nosívám nákupy, pomáhám s uhlím, věnuju mu čas, donesu noviny, u kafe povídáme. Nějak nevím, že zatím přišel dopis mým rodičům. Prosí je o mě tím starým jazykem, chce mě za ženu...já o tom nevím. Občas tam za mnou přijde přítel a já si té změny chování, toho náhlého sousedova nebytí, trochu všimnu. Skončí to dobře. Řetěz na té temné chodbě mi hlavu nerozetnul, a když se mu v ruce zablýsknul nůž, byla tam už policie. Dneska tu dávno není a já se ho snažím chápat. Odpustit nejde.

A vidím dokument z vězení v televizi a tam v překladu slyším zpověď muže: Nemůžu za to, je mi přes sedmdesát, ale já miluju ty pevné mladé zadky, miluju sex a za to sedím. Je mi tolik a já si nepomohl, nejsem na odpis. Jsem ještě tady a ty věci mi pořád voní.

Tělo má opravdu nějaký vrchol, nejvyšší metu našich kondicí. Ale není psáno, že i když jako soupeři nepředběhnete své náctileté dítě v šedesátce, že nám v jistých oblastech těla není lépe i později. Jenže zatímco u žen se může touha po sexu i orgasmus do nejsilnějšího prožitku uvelebit klidně po padesátce, u mužů je to otázka složitějších záležitostí, které nejsou tak zcela v jejich moci. Ač sexuální zdatnost olympionika spadá univerzálně vzato do roků dvacetiletých a třicítky a čtyřicítkou a padesátkou se už kdekdo v téhle intimní sféře cítí hůř, nejde to evidentně zaměňovat s nechtěním. A to je nejsmutnější alfou a omegou věci, která neradostně dotváří pocity úzkosti na vrtkavé lodi života a stárnutí nás všech...u mužů, od přírody dobyvatelů, však s viditelnějšími ranami na duši.

Jako jurové se tomu gerontosouložníkovi kurtizány Veroniky budeme spíš smát a kroutit hlavou. Nedomýšlíme naše pohrdavé soudy - vedené ale jednou o nás. Muže i ženy vyššího věku, co touhu netají, označíme za poněkud perverzní, všechny šedesátileté novotatínky typu Anthonyho Quinna, odsoudíme, Liz Taylorové nám budou k smíchu, ale brada nám spadne v okamžení, kdy naše vlastní čtrnáctileté děti točí očima, že jsme jim přece život už dali a už to ve čtyřiceti - to dá rozum, dávno neděláme. Připadně, když se dozvědí, že děláme, jako zásadní neznabozi odloží mobil a pokřižují se. Velkoryse ze světa sexu rodičů přijmou misionářskou polohu a pod ostatní polohy a praktiky se podepíší vlastní krví, že to už u rodičů není možné. A že i masturbaci, co patří celosvětově jim, si vzít nenechají. V lepším případě trochu tápou, položí-li před ně čtyřicetiletá maminka těhotenský průkaz (co nového bráchu pojmenovává osmým týdnem) a jim s pohledem na tátu v hlavě sepne, že čáp v tom prsty ani perutě mít nebude. Je zkrátka dobré, aby děti měly adekvátně k věku povědomí, že sex patří všem, i těm starším i ještě starším, i rodičům. Domnívám se, že se tím buduje jejich otevřenost i pro lepší vciťování se do věcí, pro rozlišování vlastního bezpečí a pro pochopení druhých.

Vciťovat se a chápat tyhle věci intimity je těžké už proto, že se svými pocity jsme zvyklí se raději schovávat, schovávat svá nemladá těla a tajit. Zhlediska uchování soukromí a jistých konvencí je to společensky nutné a i lidsky pochopitelné, ale daní za to je, že prolomit tabu vhledu do našich smutků pak může jen film, knížka nebo vězeň, který v dokumentu otevřeně řekne vše - nemá co ztratit. A tak svorně k stáru tajíme smutek z toho - bože byl jsem taky takový, ty chvíle voněly a byly tak krásné! Tyhle pocity, věřme, že nemizí. Oč smutnější je zrada těla léty, která se kupí.

Ani tohle nelze aplikovat na všechny. Jsou ti, co řeknou - šťastně jsem tohle dávno zamknul a nikdo už mi nenutí dělat ty směšné pohyby. Prožitky se napřímí jinou cestou, at už jsou to u žen rukodělné práce či častěji vnoučata, u mužů excelentní politické rozjímání - neřku- li přímo politika v reálu, neřku-li touha válčit. Slovy jednoho známého: Protože nám to nestojí - svět válčí.

Hlavou by nám občas nad rámec samozřejmých úvah mohlo proletět, do jaké míry si ještě senioři mohou a chtějí ukrást něco, co voní přece jen víc mládím, v jakých úzkostech, že tohle už nikdy nebude, se ocitají? Jak se pak možná i mohou pohybovat v extrémech svých myšlenek, činů, kolikrát i vyhrocených mou osobní zkušeností. Muži ale i ženy, které kdosi přestal náhle objímat, a už nikdy jim nevetkne políbení do vlasů a i ony se se svými touhami musejí třeba zčistajasna schovat... chodit za nimi v tu chvíli nebudeme...objímat častěji je máme.

Vladislav Vančura píše ve svých Obrazech, že Kosmas a paní Božetěcha se nesmírně milovali do pozdního věku... podotkněme, že celibát byl tady u nás ještě přede dveřmi a že je štěstím, máme-li partnera, a je-li, že na tyhle věci slyší. Protože o předčasné zestárlosti jednoho z partnerů se píší knihy a je o tom i jedna hezká černobílá detektivka.

Jak tedy nahlížet na veškerá námi označená perverzní chtění, když starší muž a nakonec i žena zatouží po chvílích a ví, jak se ve společnosti na věci díváme? Jak tyto věci přijímáme? Jak neotevření jsme? A jak oni je mají dát vlastně znát?

Kdysi jsem dojížděla do jedné obce a s řidičem autobusu - mužem o dost starším, vždy prohodila pár slov. A jednou i to, že těch jízd nebude už moc, že přesidluji jinam. A tak při tom dalším kupování jízdenky mi jeho vrácené peníze putovaly do dlaně s lehkým zašimráním a delším podržením té mé ruky v jeho ruce a s výmluvným pohledem do očí...a mě postrčila fronta.

Dneska, jako i kolikrát, mi zamával...jako vždy, když mu přebíhám před autobusem, kterým už dávno nejezdím a nikdy nepojedu. Usmějem se na sebe, já z chodníku, on zpoza skla. Usmívám se pak docela dlouho. Tajemství a dveře k pochopení.

Věci jsou složité a tento text neobhajuje žádné nebezpečné jevy a deviace chování vzdálené normám. Chce se jen přiblížit pocitům, co jednou obestřou každého z nás a o kterých se nemluví.

Autor: Radka Kielbergerová | neděle 15.10.2017 1:19 | karma článku: 27.73 | přečteno: 1474x

Další články blogera

Radka Kielbergerová

Profík se pozdrží arogance a hlavně zná dobře vlastní kodex, Patriku Bango a paní Janků...

Diskuze pod článkem o novém vzhledu Blogu se svezla přesně tam, kde být nemá. Zda to vědí oba admini, těžko říct. Blikat by jim kontrolka měla už proto, k jakým blbostem kontra svá okodexovaná prohlášení se svou vehemencí dostali

27.3.2024 v 2:44 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 107 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Doktorská pohádka

Nečekejte majstrštyk Karla Čapka. Čekejte spíš pokus o epigonství ruského Daniila Charmse - tedy surrealismus, co na případné čtenáře klade maličko vyšší nároky. Ale tu pohádkovou biblickou trojku, tu tam najdete. Žádný strach...

14.3.2024 v 10:45 | Karma článku: 13.59 | Přečteno: 180 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Filip Vracovský - mužská orchidej mezi páprdy aneb něco na té Kashcheevě je

Napsal blog, odpálil tlačítkem a jedno nechal v klidu, neboť diskutovat s neomylnými páprdy je ztráta času. Že je něco emočně přehnané? Nelíbí se? Trhá to formát pořadu? Ale kvůli tomu se nemusí vytahovat, že je to nabubřelá Ruska

13.3.2024 v 1:55 | Karma článku: 7.52 | Přečteno: 88 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Bloger roku, který nejlíp zvládá náběh na vidle?

Babiš je figura, která ty v cajku odrazuje a dodává jim co chvíli štempl. Netřeba soupisek, nejnovější "zmrd" je venku, do toho způsob mafií a putinstylu: Najděte něco. Ale, pane doktore, zanechte otazníku s osobním nahlédnutím

12.3.2024 v 14:16 | Karma článku: 11.26 | Přečteno: 132 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 17.83 | Přečteno: 220 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 284 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 495 | Diskuse
Počet článků 470 Celková karma 14.05 Průměrná čtenost 808

Ráda kreslí, nejraději čte povídky a publicistiku, sleduje dokumenty. Preferuje svobodomyslnost a jízdu na kole.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...