Sex, lži a mrcha

Komu se nezdá nadpis, chybí video, zato mu přebývá mrcha, je tu správně. Tenhle excelentní film k vidění moc není. Škoda. Sahá do svědomí, jak opravdu zralí ve vztazích jsme. Jak ten, kdo se "objeví", přebírá vinu našich rozcestí

 Snímek Sex, lži a video v hlavní roli s Andie MacDowellovou a Jamesem Spaderem, který na sebe na přelomu osmdesátek a devadesátek strhnul pozornost, sliboval titulkem tehdy i dnes těm, co film neznají, uzdu fantazii v tušené pikantní erotice odvázanou. Jaké překvapení, že tomu tak není. Komorní snímek, sic označovaný jako komedie, je hlubokým ponorem do intimního nitra. Tahle filmová slavnost Stevena Soderbergha by nezaujala nikdy tolik, kdyby se nádávkem na možné zklamání z očekávaného nevyklubalo něco tak zásadního, co řešíme v partenrských vztazích po staletí.

Ústředním tématem jsou tu nevěra, chladnost v sexu vyhřezlá z narůstajícího nepochopení, snaha intimitu ženy naopak poctivě pochopit a jako bonbon - pohled do sebe, do "nás dvou", a tedy velkorysé a dospělé naložení s onou nevěrou. Na jedné straně jakoby frigidní krásná Andie MacDowellová, na druhé její živelná a temperamentní sestra, manžel se svým egem a nový vnímavý a podivínský soused, který si natáčí ženy, jež o svém sexu a pocitech mluví před kamerou a on se pak sledováním těchto videí chce podstaty ženské intimní duše dopátrat.

Hlavní hrdinka se setká s nepříjemnou chvílí odhalení manželova poměru s její vlastní sestrou. Odhalení je tu nasnadě, tohle totiž visí ve vzduchu vždycky. Jenže zcela zásadní je tu scéna, kdy hrdinka za svojí ,,provinilou,, temperamentní  sestrou sama přichází, ne však řešit, co bychom čekali...je třeba vyřešit narozeniny matky. A zatímco by sestra nejraději zalezla do škvíry, krásná a klidná Andie MacDowell je vlastně překvapivě zcela bez emocí, bez výčitek.

Touhle zcela zásadní scénou se říká: Za tuto situaci neneseš, milá sestro, zodpovědnost. Nejsi špatná ty, špatný je můj muž, a možná jsem špatná i já, protože jsme doma nezvládli věci řešit...a neřešili.

Pomineme tedˇ situaci tajného úletu někoho jinak šťasného, co se pod tíhou nájezdu nazvladatelných a vzbouřených hormonů třeba jednou v životě spustil a tenhle úlet ho provází celý život jako černé svědomí...on si zkrátka prostě nepomohl, ví, že úplně správné to není. Stane se a je to jiná kapitola.

V situacích, kdy slyšíme a možná prožíváme, že jeden opustil druhého, vykašlal se, odešel za někým jiným, se ocitáme často...přátelé, okolí, sousedi, naše vlastní rodina. Zajímavé je tu dost často postavení ženy. Je to ta druhá... to v lepším případě, ta nová - říkává se s úšklebkem a despektem. Kurvy, děvky, mrchy, coury létají vzduchem však častěji, muži často zmíní...odvedl mi ji kamarád. Cíítíme však, že na vině je nějak i partnerka - rovným dílem s kamarádem, co zradil. Ženy často míří k výše uváděným silnějším výrazům, a jsou v tomto směru i jako kamarádky oné opuštěné mnohem zarputilejšími přizvukovatelkami. Znám dokonce situaci, kdy partnerce nové, která ve zdánlivě neproblémovém pětadvacetiletém vztahu plném cestování, peněz, luxusního domu a zřejmě také přeteklých nezáživných jistot, udělala vítr jen tím, že se objevila ve dveřích na jednom školení - že ji tak označují s vítězstvím na rtech i dospělé děti těch dvou, co jejich vztah skončil. Vždycky k tomu mlčím a přizvukovat nehodlám ani povzdechem. Ta vina zkrátka neleží na ní. Ona se jenom objevila, ona jen existuje a ono nějak zafungovalo jisté šťastné setkání v čase. Vina není na ní...leží jinde a je i otázkou, zda je téhle viny možné vždycky všech sto procent naložit na toho odešlého a tomu zůstávajícímu leštit do čista štít.

Možná naše viny leží ve špatném výběru hned někde na začátku. Možná je třeba brát v úvahu jistou chemii, s níž nic nenaděláme, a je popravdě řečeno celkem zbytečné činit druhému scény. Můžeme si poplakat, leč neuděláme s tím nic. Je jen otázkou, jak s tím naložit dál. Je možné tnout a skončit. Anebo otevřít dveře k poctivému sestupu do našich nejtajnějších míst, křivd, snů, chtění... což je špatné, nejde-li, a když vždy skončí hádkou. Pokud necítíme možnost konstruktivního dialogu a snahy vyváženosti pro obě strany, je čím dál pravděpodobnější, že se objeví někdo nový ve dveřích na školení. Anebo se neobjeví, a zatímco u žen častěji na zpověď nastoupí kamarádky, není vůbec neobvyklé, že muž hledá spřízněnou duši, jak mu velí příroda, i kdyby ho měla zavést do domu s červeným světlem. A není zase vůbec neobvyklé, že místo nekonečného sexu s tou, co si zaplatil, s ní velmi otevřeně probírá vlastní život ve všech úskalích. Ostatně nemálo milenek a milenců vzniká právě z těchto důvodů a kapitola je to zase další.

Kdosi trefně napsal, že vztah je nesmírně náročná práce. To je ale stále těžší vykládat v době, kdy luxusní mobil nevyhovuje za dva roky, kdy tohle už není ve stylu, a tak to novým trendem nahradíme, kdy nemáme potřebu věci opravovat, ale bez problémů jdeme koupit věc novou. Můžeme se tu bránit, jak chceme, ale pravdou je, že minulé generace se jen tak nevyměňovaly, že to nemusel být vztah štastný, je však vzít v potaz a tohle jako fakt neumenšovat.

Jsme dnes zkrátka více svobodomyslní a více - což rozumně vzato špatné není - si asi umíme prosadit pocit vlastního štěstí. Pořád ale platí, že pokud vztah ani tou náročnou prací nezvládneme, je nanejvýš neprozřetelné označit nově nalezenou partnerku našeho expartnera za couru a děvku, kamaráda za zrádce. Oni jsou jen na konci našeho kdysi špatného výběru, nebo chyb, z kterých jsme se přes všechnu práci z důvodů našich rozdílných já nezvládli dostat. Oni jsou na konci jedné z našich dávno osamostatnělých jízd, které se jednou jako kdysi ještě společné náhle ocitly na rozcestí, ale my si těch svých bryček pro jednoho zkrátka nevšimli.