Chtěli byste mít jméno, které znamená Bůh je má přísaha? Pokud byste se cítili zavázáni, bude lepší, když o původu jmen přemýšlet nebudete. Pokud si to přeberete, poděkujete, protože s touhle věcí lze i hezky naložit. Dívenky, které tohle jméno obdrží, mohou vnímat sebe samy jako něco ojedinělého, Protože tou přísahou by měly dělat, jen co je Bohu po chuti. A protože Elišky jsou odjakživa - koukněte kolem sebe, nahlédněte do knížek - ženy chytré, je ta jejich příjemná chytrost spojena vždy s tím, vydolovat ze sebe věci co nejlepší, ruku v ruce - nejlepší být i k lidem. Chápat je, nefňukat, věřit. Sobě i všem v to dobré v nich. A to všechno s nějakou boží něhou ve tváři, kterou nějak vždycky - alespoň ty naše novodobé Elišky, mají
Podob tohoto jména jsou spousty - Elli, Ela,Eli, Elizabet, Líza Liz... variantou je jméno Alžběta, což pro nás není novinkou, pokud jsme ve škole vnímali třeba dvojpodobu jména královny Alžběty Pomořanské, a přesto jí zamilovaný Karel IV. říkal Eliško a my tak činíme po něm.
Jméno je zřejmě hebrejského původu a kdesi se dá dočíst, že ono Elisaweh, elišaveh... znamenalo přísahu hned sedmi bohům. Jak ale vidíme na příkladu naší jedné královny, tato přísaha neznamená oddanost bez přemýšlení a slovy Kloboučníka z Alenky, neznamená to ani, že by dotyčná přísahou pozbyla svou svoucnost. Řeč je o Alžbětě - Elišce Přemyslovně, mamince našeho Otce vlasti. Dcera předčasně zemřelého Václava II, a před ním tři roky zesnulé Guty Habsburské, měla být po smrti tatínka provdána za Otu z Bergova, což odmítla, utekla, a dokonce za všelijaké vlády Jindřicha Korutanského začal jako jediné neprovdané dceři Václava II. sílit její politický vliv. S relativně jasnou kandidaturou Lucemburků na český trůn ji poselstvo nabídne Jindřichovi VII, coby snachu...a manželku jeho synu Janovi. V roce 1311 jsou Jan a Eliška korunováni jako manželé na český trůn. Její život šťastný není, a to nejen proto, že se oocitá v jistém celoživotním nepřátelství s Eliškou Rejčkou, o níž tu ještě budě řeč.
Eliška Přemyslovna se zminuje často jako smutná celebrita loketského hradu, neboť se tu v době nepokojů politických - a i osobních manželských - ukrývala s dětmi. A když se rozneslo, že by místo krále Jana Lucemburského sama chtěla podpořit na trůn syna Václava, který se časem pojmenuje Karel, Jan Lucemburský si vstup na Loket násilím vynutil. Matku od syna odloučil, malého Václava tu na Lokti v kobce tři roky věznil a říká se, že se náš nejslavnější král se s maminkou Eliškou, která musela pobývat na Mělníce, možná už nikdy neviděl. Přesto tenhle císař a náš Otec vlasti na místo nezanevřel a na Loket později jezdil .
Navzdory dojetí však dlužno říct, že po dlouhých sporech Přemysloven s Eliškou Rejčkou, Eliščinou macechou - tedy druhou ženou Václava II., někteří spíše přihrávali v podpoře právě Rejčce, neboť Elišku Přemyslovnu viděli poněkud nepříjemně ambiciózní. Eliška Rejčka js spojována s takzvanými věnnými hrady v Chrudimi, Mýtě a Hradci Králové, založila klášter cicterciaček na starém Brně, ve městě, kde ve vztahu na konec života žila s Jindřichem z Lipé. Tady v Brně najdete i baziliku Nanebevzetí Panny Marie, která je k jejímu jménu vázána. Říká se také, že byla temperamentní a pánbů ví, jestli její druhý muž - Rudolf Habsburský přezdívaný kaše, nezemřel, protože ve věcech intimních byla prý poměrně vášnivá a nenasytná.
Eliška Pomořanská má u nás tradičně největší reklamu a o ni se zasloužil spisovatel Jaroslav Vrchlický, protože Noc na Karlštejně je fenomén nehynoucí jak filmový, tak původně divadelní, tak následně divadelněmuzikálový. Víme o ní, že byla silná jako muž, že byla poslední manželkou Karla IV. a maminkou budoucího pragmatického krále Zikmunda. Byla ženou milovanou, ale přece jen tou, která byla v zákrytu za manželkou nejmilovanější - Annou Svidnickou.
Bylo by ale nečestné zůstat jen v čase našeho vrcholného středověku. Sice leccos přeskočíme, ale kdo by zapomněl na uštěpačnou Elišku Krásnohorskou, která zmátla chlapy natolik svými vášnivými řečmi o vlastenectví, že oni, co nosili své básníčky a svá pojednáni a své příběhy zhola jedno do jakého nakladatelství, se náhle museli vyprofilovat a od té doby máme pro školáky k biflování dvě skupiny - ruchovce a lumírovce. Nebohého Vrchlického rozcupovala za nepůvodnost věcí, za neustálé tahání sem do Čech věcí odjinud a povedlo se ji rozjitřit vztahy natolik, že se pěšák plzeňské Goethovy ulice obává, že tu ceduli na domě na pamět, že tu pobývala, si vykřičela stejným způsobem. Jisté je, že spíš víme, že je autorkou Smetanových libret a že založila první dívčí gymnázium Minerva.
Zatímco tuto Elišku by si tenkrát spoustu mužů spíš odpustilo, a možná že i dnes, spousta mužů by asi neodpustilo zapomenout na slavnou Elišku Junkovou. Naší automobilovou závodnici, jednu z nejrychlejších žen světa dvacátých let, která se i v Grand Prix vyrovnala těm nejrychlejším mužům. Závodila na Bugatti a svou kariéru zakončila po smrti svého manžela v roce 1928. Prý i malovala a její původní jméno nás zavede k Alžbětě. Alžbětě Pospíšilové.
Máme v Čechách spoustu Elišek a je zřejmé, že jich mnoho ošidíme.Tou se sluneční tváří, úsměvu nejmilejších maminek a nejchápavějších žen...které tedy nesmí potkat tygra... je bezesporu filmová Alžběta, lékařka a v civilu trvale a neuvěřitelně krásná Eliška Balzerová.
Pokud mezi jméno nepřizveme ty skutečně jedině známé Alžběty, Alžběty královny a přesto se posuneme do světa, jmenujme ještě křehkou a půvabnou českou světoběznici Elišku Haškovou -Coolidge, jejíž kariéra asistentky pěti prezidentů Bílého domu je nad možnosti našeho chápání. Nesmírně elegantní loajální dáma na úrovni, která svým působením musela vždy dělat naší vlasti jen a jen pozitivní reklamu.
A co se Líz a Lízinek týká? Když pomineme kovářovic Llízinku, co měla nejraději Barbuchu, když pomineme Lízinku, co Trautenberkovi přidala na panský dvůr několik kůzlátek, když necháme stranou přešikovnou pánskou lazebnici Lizetku Merleho dobrého města Paříže, zkusíme jen připomenout, že Liz Taylorová je stejně nejkrásnější v Kočce na rozpálené střeše a jednu z největších pohod v muzice umí vykouzlit Lisa Stansfield...
Pochopitelně ta Líza muzikantská je ještě jedna. Všem Eliškám tu zahraje jednu z nejkrásnějších skladeb na světě, co vůbec existuje, a protože je dnes také Mezinárodní den úsměvu, to druhé video bude snad dostatečné k roztažení pusy všech doširoka... neleknout se... všechno dobře dopadne... Uklidní vás kdyžtak Líza další.
Eliškám k svátku všechno nejlepší.