Žehlils někdy?... tak doporučuju vesmír a zvířátka

,,Žehlils někdy?" ptá se ve Vratných lahvích Daniela Kolářová, co si monotónní tahy semtampssss, tamsempssss  oživuje televizí...

 Nežehlím ráda a televizi zapínám jako svíčky na vánočním stromku, vyjma občasného Retra a ČT24, semotamo dvojka. Byla neděle... a slovy nejpregnantnějšími, venku bylo hnusně. Koš s prádlem v koutě už málem obrůstal břečťanem, tak pojďme na to.

Žehlení je zrovna věc, kdy můžete klidně přiznat, že chcete víc než didaktickou kulisu retrotáflmjúzik, a taky tohle přiznat, totiž že ta věčně k vám do obýváku vystrkovaná bedra v erotickém záškubu s důrazem na zaječí tlapky v poklopci - s případným ulapením: Mám ho!!! - vás už tak neohromí. Zato snědé rozkroucené gazely, co vám ve světě, až dožehlíte, vytvořily právě nehoráznou konkurenci, že ty už vás vytáčejí... A dost a přepnout! Chci něco závažnějšího.

Ocitla jsem se v Hydeparku a vážně se mi tam zalíbilo. U moderátora Dolanského seděl jako host Sergej Krikaljov, který je známý tím, že strávil ve vesmíru 803 dní, k tomu asi devět hodin a několik minut a nevrátil se  pak jednou do Svazu sovětských socialistických republik, ale do Svazu rozpadlého. Hovor to byl nesmírně zajímavý, o Sojuzu a ISS a spolupráci s Američany, to bylo prostě nejzajímavější. Jak se domlouvali, jak si naplno věřili, jak z obou stran i zdánlivě karty zapovězené v naprosté důvěře vysázeli na stůl, jak se dohodli, že průšvih si vyřeší svorně oni sami a bez navigací odjinud ze svých středisek na Zemi, jak ta spolupráce probíhala daleka nějakých prapodivných her a podrazů... protože bez spoléhání se ve stu procentech jeden na druhého někde v luftu ve stavu beztíže ani nejde. Sergej Krikaljov, který se věnuje připravované misi na Měsíc a také ještě akrobatickému létání, zas znova upozornil, že ten cíl Měsíce není myšlen jen jako jejich práce, že tu zas musí jít o spolupráci mezinárodní a že ten vstup na Měsíc plánují do roku 2030.

Pořad skončil a já se ocitla v pátrání, kam dál. Na nějakém Mňamu mě a i jiné přesvědčovali, že ty tři maličké a po talíři svobodně roztroušené kuličky čehosi, přeložené dvěma plátky nakrabaceného salátu do přehezkého tvaru mandorly, pikantně rozvřenými nad kuličkou jednou - a fištrónsky smyslně nestoudně pokapanými barevnými kapičkami omáček, z kapátek, co prožívala orgastické vyslastění, se zapíchnutou vztyčenou travou šnytlíku, že se tohoto s odpuštěním doslova přežereme. Všichni tleskali kuchaři, číše vína cinkaly, bylo tam asi dvacet lidí a ten jeden slavný celebritní talíř ... nevím, no byl prostě jenom jeden... na něm tři pidikoule, ale všichni byli šťastní, mělo to nějaký certifikát a já měla vyžehlené utěrky.

Štastná ruka mne navedla na program, v němž se před kamerou pářila zvířátka  - jéje, to vám bylo hezký!... tady se musím omluvit synkovi za ten hnědý připálený tvar do špičky, co se nějak záhadně udělal na spodní části nohavice jeho kalhot. Pěkné a zajímavé podívání a pak přepnutí na Otázky Václava Moravce.

Tak. A už to, panečku, jelo. Totiž, co jelo? Jelo to, co si děláme tak trochu sami. Koláče sledovanosti jsou prostě něco, čím potvrzujeme svou účast. Účast na tom, jak se ti nad námi kebulí spíš ve vesmíru než tady - umějí brilantně nedohodnout, zato předvést.

To máte tak: Moderátor Lukáš Dolanský na závěr z pana Krikaljova páčil, kdo při jednom ze slavných letů vystoupil první, když se vraceli, zda on, nebo kosmonaut Alexandr Volkov. A ta odpověď byla hrozně hezká - že na sebe prostě mrkli, že nebudou přiživovat novináře. A že to udělají tak, aby oba vystoupili uplně stejně...a tak se opravdu stalo. A na dolující otázky mého jinak oblíbeného moderátora, co to má trochu ve jméně a v popisu práce - znovu tento pan kosmonaut odpověděl - že nebyl nikdo první, že zkrátka vystoupili oba stejně a i teď bylo vidět, že média přiživovat dobře ví, proč nechce. 

No... tak, co se týká zvířátek, slovy hulváta, rozdají si to, ať jsou sledovaná nebo nejsou, žádná sledovanost je nezajímá. A co se věcí domluvy mezi lidmi týká, měly by nás všechny občas vystřelit do vesmíru, no o tom byla taky řeč. Protože se ukazuje, že když se do věcí neštourá, ale jste hozeni do vody či do luftu, spoupracovat člověk umí a mezinárodní nálada a politické tahy jdou docela přirozeně do kytek, zvlášť když jde trochu o život a poslední, co chcete, je myslet, komu tím vylepšíte pozici na trhu.

Tak nakonec to žehlení k zahození není, akorát že já tedy dopručuju sázet na zvířátka a na povídání o kosmu. Nakonec pan Krikaljov povídal, že jeho snem je, aby se jednou lidi chovali přirozeně a v městečkách tam nahoře si podle svých potřeb dělali, co chtějí, a pěstovali a chovali i třeba krávy.

článek o ISS a neméně zajímavé informace o S. K. Krikaljovovi

https://magazin.aktualne.cz/v-extremnich-podminkach-kosmu-se-domluvi-lide-napric-svetadi/r~51321034820b11e5adcb0025900fea04/

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sergej_Krikaljov