Svatý Václave, dobře, že jsi na koni

 Český frazeologismus být na koni vyjadřuje něco jako: Po různých peripetiích nakonec někomu vytřít zrak, což je další rčení. Zkrátka ukázat se nakonec jako ten s pravdou, co si osedlal vítězství. Svatého Václava nectíme jen tak.

Svatý Václav, jeho osobnost a také úvahy o něm samém vstupují v tyto dny pochopitelně na první metu publicistického zájmu. Když pomineme věčný spor o dataci smrti a současný trend k datu pozdějšímu (935), připomíná se jeho život a prokřesťanské formování babičkou Ludmilou, jeho životní postoje, zásluhy, jeho rozhodnutí. Zkoumají se skutečné důvody jeho vraždy, posuzují se varianty toho, co k ní bratra Boleslava vedlo, ale v popředí zájmu jsou nemálo i Václavova pochybení. Nebo přesněji, jak někteří jeho činy vidí. A tedy zas jsou i uváděné důvody pro malou oprávněnost jeho adorace.

Za sebou máme rozpravy o tom, zda to není státní svátek přebytečný, co zatěžuje státní kasu, a máme před sebou jistě zas i analýzy, že tím pravým zakladatelem české státnosti byl právě vrah Boleslav. Který se na rozdíl od slabého Václava nehodlal podřizovat a být sousedovi vazalem. A i různá historická hodnocení ho uvádějí jako toho schopnějšího, který mimo jiné dokázal, aby země byla v  opravdovém vzrůstu a rozkvětu, kdy i cestovatelé odjinud zapisují, že Frága je město nejbohatší a uspořádané, oblast, kde se razí denáry a fungují správní hrady po celé zemi. A to i přes Boleslavovo válčení s Otou po dobu dlouhých čtrnácti let. Navzdory těmto hlasům je i svatý Václav - víceméně muž nevýbojný a bojovný celkem málo, nejznámější ve výzoru sochy coby rytíře, co hlídá, až nám bude nejhůř. Je však dobré vnímat, že zbrojí J. V. Myslbek vytvořil symboliku skutečné ctnosti pravého rytíře tehdejší doby - v morálce služby Bohu a christianizace. V učebnicích a všech jiných zobrazeních je Václav zřejmě přimyšleně a maličko reklamně jako muž, co pečuje o vinice a chléb, ten dokonce i sám peče, jako mnich, který se stará o vdovy a sirotky, ten, co ctí svobodu, kácí šibenice a propouští otroky. Legendám neporučíte a tyto pečovatelské vlastnosti zčásti vskutku mezi rytířské ctnosti patří. Sládkova píseň Svatý Václave pak notuje - že v bědách, co zemí prošly, pevně při svém lidu stál. To je hezké, ale právě to je pro kritiky špatně. Říkají, že kvůli té mírové dani saskému Jindřichu Ptáčníkovi tehdy opravdu moc na koni neseděl, spíš naopak. Platil a platil raději, než by se vzepřel; že tohle placení prý tenkrát ojedinělé nebylo, ponecháme jiným rozborům.

Boleslav tohle vzepření po smrti bratra udělal a v nejfrekventovanější verzi - mezi verzemi mnoha - právě měkký postoj vůči sousedovi je pro slavnou bratrovraždu tím nejpádnějším důvodem. Jenže... a to se moc nevylučuje - je tu i verze značného Boleslavova napružení nervů a pak prý možná stačilo, že v den oslavy svatých Kosmy a Damiána tehdy ještě nesvatý Václav bratrovi v pozdravu trochu odseknul a Boleslavovi praskly nervy. Došlo k bratrské rvačce, kdy prý dokonce Václav měkkosrdcatý Boleslava odzbrojil a trochu vyválel po zemi. A křikem a strachem přivolaní hoši z Boleslavovy družiny se jako praví žoldáci pramálo ptali na důvody a Václav už jaksi nestačil utéct.

Zajímavé jsou však některé věci. Boleslav se sám stará o ostatky bratra Václava, ty na Pražský hrad převeze, učiní pokání, on sám najednou velice podporuje kult bratra mučedníka, jenž se opravdu mezi lidem ujímá. Mít totiž někoho hodného mučednické legendy se náhle jeví i jako dobrá vstupenka do lepší společnosti - v níž je tohle pro přijetí mezi ty privilegovanější národy Evropy chápano velmi pozitivně a korunováno tohle bývá vlastním biskupstvím. To nezvládne ještě tento Boleslav, leč uděje se synem Boleslavem Pobožným. Mimo tu proto necháme často líčenou verzi vraždy z důvodu Václavova horlení pro křesťanství. Interesantní však je, že sám Boleslav se ukazuje po létech jako vládce a bojovník vyčerpaný a dalšímu bojování kompromisně ustoupí... šušká se, že to také nebylo jen tak. Němci jsou zkrátka silný soused.

Když si někteří Václava spojují s přílišnými ústupky - je třeba vidět věci komplexněji a je třeba si uvědomit jeho roli (náhled věci, aby se národ vyvíjel v klidu a místo válčení budoval kulturu jako doklad své národní identity, je samozřejmý).

Je zkrátka dobré porovnat Václava i Boleslava třeba s našimi současníky, politiky, tím, co vidíme, chceme, nechceme, líbí a nelíbí se nám a čeho se obáváme. A tak, i když Boleslavovu významnou historickou roli v mnoha věcech uznáme, raději taktně ponecháme bez většího komentáře jemnou ironickou paralelu politického stylu tohoto státotvůrce s dneškem, ani dokonce nebudeme počítat státotvorné obyčejné neurozené mrtvé Boleslavových armád, kteří se tristně ocitají v roli zbytečných. Neboť: nakonec jsme se jako sousedi dohodli.

 V dnešní vypjaté nervní době ješitných politiků se stylem jak na houpačce, a to napříč zemí, Evropou i zámořím, raději než - dobyl, válčil, obléhal, zaútočil, pokořil, vydobyl, vyhlásil válku - je asi mnohem lepší dětem v souvislosti s patronem jejich země - místo těchto činností - zmiňovat třeba tyhle:

Ochraňoval, ctil lidský život, osvobozoval, nezotročoval, odpouštěl, pomáhal, pevně stál na pozici smiřování... a na zemi a svůj lid, ten nejobyčejnější, na ten opravdu myslel....Protože u obyčejných pěšáků, co se mimo jiné stanou mrtvolami (opravdovými či pomyslnými) v té naprosto první lajně - je "na koni" vždycky hlavně tohle.

A mezi námi... Svatý Václav, docela aktuálně příkladný morální vzor dobrého politika (byť v čemsi i legenda), nemůže za nějaké Svatováclavské orlice pro Czermaky z Čermáků, ani za to, že Havlíček jeho jméno chtěl pro to náměstí raději než Koňský trh, jakož nemůže jako socha ani za moderátory demonstrací mnoha různých manipulací, co se za jeho jméno pateticky schovávají a pod ním, coby sochou, se semtam houfují.

  ...a to hlavně z toho důvodu, že je to místo na kopci, že je to tam poměrně šikovně široké a je tam transparentů vidět víc.

 mé doporučení:

http://denikreferendum.cz/clanek/6278-drahy-svaty-vaclav

související - Dneska ctí tě za svatého aneb Rozmluva nejen svatováclavská

http://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=554096