Loď s proskleným dnem

27. 08. 2017 14:28:19
Je to dávno. Vyvedená kresba zaoceánské lodi, křik barev, modré a žluté, s tyrkysem, s bělostí útesů a pár slov k tomu. Jakož i pocit, že exotiku máme tady a teď a zážitky, že ty se ukrást nedají. Odložila jsem štít proti reklamě.

Očuchávaly jsme zčerstva místo, tohle město, uličky, jídlo, pláže, restaurace a sangrii a také fakultativní výlety a letáky k nim. Konečně tady a spolu. My dvě, co se vidíme jednou za uherák a co jsme si dopřály moře.

,,Takže Figueras, Barcelona, to je jasný, a hele...tohle by nemuselo bejt špatný..." rozmýšlíme obě s očima zapíchnutýma do hypersexy letáku. Kresba lodi, co pomalu vypadá jako zmenšenina Titaniku, ale která má tu spodní část ukrytou v moři jako palubu letadla s polstrovanými sedačkami. A z nich - paradoxně - jako z velkého akvária, cestující mávají do svobodného moře. Barakudám, mečounům, hejnu barevných ryb, delfín tu plave nad žralokem a chobotnice se bojí rejnoka. Berem to s rezervou, říkáme si, co tak jeden ví, zrovna tohle tu v téhle oblasti sotva bude, hahaha, ale ta hejna ryb vidět... No třeba někde daleko na moři... Co jeden ví?...

Výlety zakoupeny, štíty proti reklamě odloženy a den ,,el es pé dé,, (loď s proskleným dnem) byl tady.

Malým parníkem se nás asi čtyřicet přesunulo do nedalekého letoviska, které kromě diskotéky v každém stavení, co mělo dveře, nabízelo ještě tuto exotickou podívanou. Dostali jsme pokyn na pláži trochu počkat, a tak jsme v jakémsi maličkatém přístavu každý s dlaní vymezující své soustředěné hledí, vyhlíželi na obzoru onu nakreslenou loď, která si pro nás, platící ,,diváky,, , připluje.

Vítr trochu divně sílil, bílá vlajka se nahradila červenou a mezi námi pobíhali dva mladíci v trenkách. Netrvalo dlouho, jejich španělskočeskoněmeckoslovenský pokřik a mávání pažemi dal nasrozuměnou, že si máme nastoupit. Do takového malého motorového plavidla, co se tím větrem na vodě kymácelo jako špunt. Aha? To dá rozum do hrsti... taková loď přece, ta nemůže kvůli tomu svému skleněnému dnu a hlavně těm rozměrům plout až sem a škrtat o písek! To se někde nalodíme na širém moři, panečku... Dobrodružství nabíralo grády.

Jen dočasu. Kdo na škuner vstoupil, zjistil, že dobrodružství grády má, ale jdou jiným směrem. Na palubě téhle rozkymácené otřískané loďky byly umístěny dvě dvoumetrové vany, pravda hluboké a?...s proskleným dnem.

Zklamání nebralo konce. Ale ve větru, co bere všechno, se člověk - vlastně napálený blbec, rád posadil. Každý, s pravdou bez trenek, nějak smířený opřel své paže na okraj vany a se zbytky naděje na investovaný kapitál doufal v nějaké to slibované vidění. Mladík ještě v jakési pantomimě předváděl nějaký podivný mlýnek pod hrudníkem s rychle vystřelenou paží přes bradu směr moře. Místnímu Borisi Hybnerovi možná někdo rozuměl ale většinou mu na jeho pantomimu vzteky prděl.

Vypluli jsme. Zhruba čtyřicet minut jsme se zmítali ve vlnách, a kdo dnem viděl aspoň rezignovaného ježka, zářil štěstím: hele, vidíš? Na dětské dotazy, co bude s bajevnejma jybkama, dospělí neměli odpověď. Kdosi s naléhavostí v hlase oznámil ostatním, že lodníci v trenkách slibují zcela Nemyslitelné u útesů, kam pro podívanou míříme. Poražená naděje náhle zvedla hlavu, napětí nebralo konce. Loď zatúrovala těsně u skal a nám se konečně zjevilo Nemyslitelné. Poštěstilo se nám vidět hrozen červených ryb... hrozen, který po vzoru Hledá se Nemo, nervně v pidisekundě změnil směr a zmizel bleskurychle mezi skalami.

A to bylo vše. Tímto jsme s exotikou a bajevnými jybkami skončili a vydali se na zpáteční cestu.

Někdo sprostě nadával, někdo toho měl dost a bylo mu blbě, děti plakaly a někdo v naději pořád soustředěně čuměl do vany a natajňačku se utěšoval, že to sakra ještě musí přijít. Přišlo. Malé slovenské holčičce se udělalo špatně a dno první vany ukázalo, že švédské stoly zakoupené snídaně hotelu Rosa jsou bohaté. Lodník v trenkách se rozčílil, předvedl mlýnek pod hrudníkem s vystřelenou paží přes bradu směr moře a všem došlo, že aspoń ti další mají zvracet do moře. Jedna vana byla k nepoužití a stala se spouštěčem změn v psychice a kondici nás ostatních. Kamarádka se začala přesunovat na záď lodi, zelenou tváří se otáčela k moři a jednou nohou do něj zoufale začala vstupovat. Začalo drama:

,, Proboha neskákej.."

,,.Nevydržim to, chci pryč, mně je to jedno," unožovala si do vln jako smyslů zbavená.

Loď v náklonu na hraně možného, všichni měli co dělat se udržet a já držela tuhle v tu chvíli nesvéprávnou bytost vší silou za ruku. V hlavě mi šrotovaly všechny historky ze školy: hele vzpomínáš? to bylo...a hele tamto... a prosimtě řekni mi...nikam nepudeš, sedni si...simtěnakolenou neskákej...Zoufalá snaha udržet pozornost jinde a převést jinam než tam, kam chtěla. Do moře...pryč... okamžitě hned!!!

Nikdy nezapomenu, jak jsem se modlila ke všem svatým, co moje kamarádka jako věřící znala dobře, já je tenkrát znala sotva, nějaké barakudy, mečouni a hejna jyb, co tam stejně nebyly, mi byly ukradné stejně jako ty vyhozený prachy. Očima jsem tlačila loď ke břehu a alarmovala si vnitřní morál, že musím bejt silná. Ta strašná Nekonečnost se táhla jak žvejka na asfaltu a já natvrdo pochopila sílu křiku lodníků, co ztratili víru a půl posádky, zato dostali kurděje: Pevninaaaaaa!

Kamarádka pak ležela natažená v písku dvě hodiny, já si šla cvaknout cosi do baru, a když se mi zmátořila, čekala nás terapeutická fáze v meditačním ,,kroužku,, ,, Vysvětlit,, , proč je dobré se přemoct a doplout za světla do domovského letoviska parníkem. Bohužel po moři.

Nevím, jestli bych tu fotku ještě našla. Ale pamatuju si, jak nás v objetí na dopravním dvoupatrovém parníku vyfotil na mé přání nějaký Němec. Já jsem tam šťastná, že plujeme, a moje kamarádka, že žije Nějak a že střecha hotelu blížící se pevniny nám tady na moři ukazuje jako maják cestu a naději na život další.

Jak říkám, je to už hodně dávno. Tak jeden neví. Nezbývá než doufat, že věci jsou po těch létech jinak a že dno pravdy některých výdělečných podniků je dneska milosrdně takové, aby jednomu ve své čiré průhlednosti nezkazilo část dovolené.

Autor: Radka Kielbergerová | neděle 27.8.2017 14:28 | karma článku: 17.61 | přečteno: 611x

Další články blogera

Radka Kielbergerová

Profík se pozdrží arogance a hlavně zná dobře vlastní kodex, Patriku Bango a paní Janků...

Diskuze pod článkem o novém vzhledu Blogu se svezla přesně tam, kde být nemá. Zda to vědí oba admini, těžko říct. Blikat by jim kontrolka měla už proto, k jakým blbostem kontra svá okodexovaná prohlášení se svou vehemencí dostali

27.3.2024 v 2:44 | Karma článku: 11.03 | Přečteno: 112 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Doktorská pohádka

Nečekejte majstrštyk Karla Čapka. Čekejte spíš pokus o epigonství ruského Daniila Charmse - tedy surrealismus, co na případné čtenáře klade maličko vyšší nároky. Ale tu pohádkovou biblickou trojku, tu tam najdete. Žádný strach...

14.3.2024 v 10:45 | Karma článku: 13.62 | Přečteno: 183 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Filip Vracovský - mužská orchidej mezi páprdy aneb něco na té Kashcheevě je

Napsal blog, odpálil tlačítkem a jedno nechal v klidu, neboť diskutovat s neomylnými páprdy je ztráta času. Že je něco emočně přehnané? Nelíbí se? Trhá to formát pořadu? Ale kvůli tomu se nemusí vytahovat, že je to nabubřelá Ruska

13.3.2024 v 1:55 | Karma článku: 7.52 | Přečteno: 88 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Bloger roku, který nejlíp zvládá náběh na vidle?

Babiš je figura, která ty v cajku odrazuje a dodává jim co chvíli štempl. Netřeba soupisek, nejnovější "zmrd" je venku, do toho způsob mafií a putinstylu: Najděte něco. Ale, pane doktore, zanechte otazníku s osobním nahlédnutím

12.3.2024 v 14:16 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 133 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 320 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 287 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 504 | Diskuse
Počet článků 470 Celková karma 14.07 Průměrná čtenost 808

Ráda kreslí, nejraději čte povídky a publicistiku, sleduje dokumenty. Preferuje svobodomyslnost a jízdu na kole.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...