Zemřela krásná Jeanne Moreau

Když se řekne Francouzka, v hlavě mi naskočí obraz ženy, která si zahrála ve více jak stovce filmů. Kombinace křehkosti a oduševnělé krásy, hrdě posazené hlavy, plných rtů a charizmatu, co se hned tak nevidí. Nádherná dáma...

Zažívala jsem dětství, kde po nedělním obědě u babičky a dědečka  následovalo prožívání kovbojek a indiánek na ZDF a ARD...tedy televize sousedů ten kilometr dva za drátem, která se zkrátka zakázat nedala. Sedávala jsem na velkém madle dědova ušáku - vlastně v sedle koně, a připadala si adekvátně hrdinům tohoto filmového světa. A protože ony kovbojky a indiánky, tedy westerny, vám až na nějaké ty výjimky nakonec často v jedno splynou, když se na té objemné půl metru dozadu těžké televizi objevily dvě krásné ženské ve filmu Viva Maria, to si děvče plné romantického věku zapamatuje. Tam, po boku  Brigitte Bardotové byla ona a tohle bylo mé první setkání s ní.

Pak, jak šel čas, člověk leccos vnímal jinak, ale nikdy nezapomenu, jak ji definovala jedna z mých takových těch nepříbuzných tet: Jeanne Moreau - to je největší kočička, nejkrásnější ze všech.  A v té době bylo téhle herečce i za padesátkou, a stejně ... myslím, že nebylo větší pravdy.

Spousty filmů mi dodnes zůstalo utajeno, ale kde se objevila, dýchla na vás něha i vzdor, hrdost a především, především krásné tajemství. Tajemství chytré ženské, která půl řekne pohledem, aniž ztratí slovo... možná pohne lehce těmi nepřehlédnutelnými rty, možná si potáhne z cigarety... a vy se poztrácíte v tom předlouhém zadívání jejích pronikavých očí. A co teprve, když se tohle všechno najednou rozesmálo! Široce, uvolněně a tak žensky krásně.

Měla v sobě prý z tatínkovy strany půl britské krve, byla studovaná herečka a samozřejmě se pohybovala kolem francouzského fenoménu té doby, a tím byl Jean Cocteau. Zhrála si ve filmu Milenci, ale možná ještě mnohem známější se stala až díky Michelangelovi Antoninmu a jeho Noci. Mnohým z nás neunikla v ,,kafkárně,, slavného  Procesu  Orsona Wellese. Ve slavném Deníku komorné Luise Bunuela a kouzlo její osobnosti si neodmyslíme ze slavného filmu Jules  a Jim. 

 Jeanne Moreau má na kontě množství filmů a mnoho televizních rolí, její herectví si režiséři užívali ještě před pěti lety.  Ne nadarmo.

Naposledy jsem ji - přiznávám - viděla ve skvěle herecky obsazeném a dost možná v  jednom z nejlepších filmů všech dob - v Brutální Nikitě, který byl  mágem Lucem Bessonem natočen někdy v roce 1990. Když je provinilá a do sítě lapená Nikita uvedena Viktorem k ženě, která ji má lecčemus naučit, projede divákem až mrazení.  Do role téhle tajemné dámy, která se má Anny Parillaudové ujmout, snad nemohl být obsazen nikdo lepší.  Zkušená, navýsost ženská, rafinovaná, ozdobená vráskami a tak silná, měkká i tvrdá zároveń.

 Pravá francouzská šaramantní dáma, kterou našli v jejím pařížském bytě dnes bez života. Ztělesńovala to, čím zavoní slovo: Francouzka.

Navzdory přání lehkého nebe a tomu všemu, jakož i tíze odešlé vzpomínce mého dětství... pro mne je nesmrtelná.

pozn. jejích fotek najdete spousty... a z Youtube jen tedy malá půjčená ukázka z filmu Jules a Jim.