Nějak to nejde zapomenout. Když se utrhne poslední duben a je tu Máj, myšlenka se mi stočí k jednomu protrapnělému prvnímu máji v dobách opravdového poblouznění. Tehdy - oba na vysoké - jsme si s mou láskou najednou nevimvámproč honem řekli, že tohle rituální teď hned vemem...zgruntu. A hezky pěkně v přírodě... o tom je tu řeč. Zatímco se tedy pnulo a boulilo kdeco, oči úpenlivě hledaly místo plnění prvomájového úkolu.
Bundičky konečně skončily na trávě. Ano... a taky boulenými kořeny okolních stromů. Bundičky si řekly o jiné místo... bundičky tu neprotestovaly samy, záda a jiné věci napovídaly bundičkám, že tohle rozptylování nikam nepovede. Vida. Podruhé bylo bundičkám dopřáno spočinutí, jenže v přveveliké touze se přehlídla drobná utajená lesní - a frekventovaná - cestička. Vodítka socialistických psů tehdy nebývala zdaleka tak dlouhá, jako jsou dneska ta psů kapitalistických, ale proto, abychom zběsile a rychle zapředstírali pouhé opalování, to jako varování před rodinou v procházce stačilo. Bundičky se zvedly a šly hledat potřetí. Asi je tu dlužno dodat, že boulení a pnutí se dostalo do rázem slušnější fáze... ale zkalmu tady ty, kteří se slovem "slušný" operují jako se slovem "hustý". Opak se stával smutnou pravdou. Ale znáte juromládí nabušených dvaceti a v některých klučičích věcech takový ten nouproblém. Bundičky šly k zemi počtvrté, jenže... když jsou ty malý zrzavý mravenčí svině s prominutím tak štípavý! Bundičky se pověsily na větev, protože objímat stromy je prostě hezký a nemusíte bejt ani na Vysočině. Boulení a pnutí ...počkat, o čem je řeč? O čem je prosimvás řeč, když objevíte osamělého uplakaného a ztraceného chlapce, co si hledá klacík pro lodičku?
Ono nějak není nad stereotyp. Vrátili jsem se tedy domů, do bytu mého milého, kdy jeho pětašedesátiletá maminka, na niž tak ráda vzpomínám, taktně dávno vyklidila pole, že si jde s holkama sednout do cukrárny. Zmińuju to proto, že školaneškola, studiumnestudium, tahle paní by jako má jediná potenciální tchýně v životě dala nevimco za to, kdyby se nám boulení a pnutí zadařilo opravdu a dopodrobna zgruntu... až do mého přešťastného vyboulení. Že já o tom tenkrát nechtěla ani slyšet? Takovou tchýni jsem už nikdy nenašla...dneska to vím.
Momentálně jste svědkem ztráty panenství, co se slova kazišuk týká, poněvadž ho mé prsty asi nikdy nenapsaly. Leč jako takových kazišuků bylo v den popsaný neurékom, stala jsem se jím za několik let i já. Vyhnala jsem se s dětmi na prvomájový výlet přírodou až na Čilinu, kopec, co mě tam brávala moje teta na houby a ještě - ulicí Pod Čilinou jsem se od čtyř let proháněla na kole. Kopec mého dětství. Je na něm vysílač a přitažlivé světlo, aby do něj nenarazilo nic, co lítá po nebi. Když jsme borůvčím na kopec dorazili, dětem jsem slíbila zápis - respektive zákres obrázku do vrcholové knihy. Věk šest sedm - nějak zaplaťpánbů nepobere, když v posledním zápisu stojí , že - Vyvrcholil jsem tu přesně na prvního máje. Pod tím podepsaný - Ondra. Tužtička se do ručiček vzala, ale každopádně na obrázky berušky a auta blbě nedošlo. Deset metrů od vrcholu se za stromem (objímat stromy je vážně hezký a nemusíte bejt ani na Vysočině) odehrávalo buď Ondrovo repete, případně nějaký Ondrův epigon. Slíbená cesta jinudy se hledala jinudy a hlavně rychle. Dotazy dětí by tu, viďte, byly klišé.
Jedno další hezké májové zgruntu jsem si zažila loni. Tématem byl život v trávě. Duben byl krásný, teplejší než letos, a my - šestá třída - na školní zahradě. Těsně po prvním máji mi byl přinesen obrázek, chlapeček v téhle hodině chyběl, a tak se prý usadil doma na prvomájové zahradě, aby i on obrázek udělal. Při odevzdávání výkresu mu svítily oči a barvitě vyprávěl, jak měl radost, že objevil broučky dva, ne jen jednoho a nemusel si na pomoc brát ani nějakou biologii. Pochválila jsem ho s tím, že je to opravdu moc hezké. A i když jsem zastáncem toho, že úsměvné nebo chybné věci dětí jsou k publikování poněkud na hraně, budu doufat, že mi tenhle prohřešek zrovna dnes aspoň maličko odpustíte.
Krásný prvomájový den i večer s polibky všem....a Lásko, koukej se zase vyřádit, než tě pohltí podzim a nám třeba zas trochu dojdou baterky ;) A hrň to na nás. Zgruntu.