Nový projekt školství inspirovaný pruhy

3. 04. 2017 22:33:25
Mám za sebou fakt moc hezký zážitek. Aby ne, když chodíte do práce týden marod, protože se vám setká mus všeho možného, a v sobotu ráno s hlavou plnou rýmy nakupujete a ejhle, peníze co měly být, nejsou. Jenže vás obejme štěstí...

,,Děstěsisetsest," povídá pan Vietnamec, co to z těch krámů kolem stejně vždycky vyhraje, a pohled do útrob peněženky mi připomíná, že ty peníze, co s nima jako jdu, tak s nima nejdu vůbec. Protože hlava v rýmě zapomněla na potomkovo včerejší vysání obsahu v touze s.,,lidma,, probrat školu v osvěžovacím zařízení. Není to tak strašné, stává se to i v lepších rodinách, ale fakt, že sisetsest chybí, je fakt. A tak že vrátím to hroznové víno a bude to přesně. ,,Nene, šíště, šíště, dobý, nevadí, šíště, dobý, dobý," řehní se tenhle věčně uřehněný pohodář a mává rukou, že jako vážně dobý. A tu se začnu ošívat, že ne, nebo alespoň ať si těch šestatřicet kaček někam napíše. A tu se mi někde za zadkem a ve výšce zadku ozve:

,,Paní, tak já vám pučim."

Hlas to je jasný. Pruhovaný kluk. A já navzdory všem primárním i sekundárním znakům pedofílie k němu přiklekám a pohladím ho, zatímco on vyvalí své oči a nadšeně vykřikne:

,,Jééé, teto, to seš ty? sem tě nepoznaáál..."

A to už jsem vážně na zavření, protože kdybych mohla, tak bych mu mezi tím hlazením po zádíčkách a tisícerými díky sevřela nejradši hlavičku mezi dlaně a políbila ho aspoň na spáneček. Za to, že jsem dneškem počínaje teta, že mi začal tykat a že...že by tu svou kovovku úplně klidně dal komukoliv, kdo potřebuje pomoc. Že to nemusí být nutně nikdo, koho už tři čtvtrě roku zná. Jsem tam u něj skloněná a zamilovaná do těch upřímných tmavých očí, pod nimiž se právě krabatí nosík, když rozvírá tu svou malou dlaň a povídá:

,,Teda takhle, teto, já mám jen deset korun,... mamce na cibuli... víc, teto, nemam..."

Na prohnuté dlani mu svítí měděné kolečko, pak pokrčí ramínkem a dodá:,, Počkáš na mě před obchodem, viď?" A já se vznáším tetou...a čekám. Pak vyjde, nad hlavou mává mikroteňákem svázaným napevno nad třema fialovýma cibulema a připomíná biblického Davida s prakem. Dozvím se, že hele, teto, tady - tady, jak mam vyhrnutý tepláky, má kamarád Jirka zlomenou nohu, teto, šeskrát sádra, jdu za ním dneska na návštěvu, šeskrát sádra, tovíš, to je za každou návštevu pak každej rád. A dozvím se, že jestli prej vim, že je dneska apríl a že jestli prý něco znám:

,, To se řekne - něco máš dole na noze, a když se ten člověk sehne, tak já řeknu - mojeúklona... Jsem to včera řekl jedný paní učitelce a vona se vůbec nesmála,"

trochu v hlásku zesmutní, ale protože maminka čeká na cibuli a už ho pobízí z okna, necháváme se. Samuel si poskočí jako kůzle v modré teplákovce a nad hlavou za běhu roztáčí svůj mikroténový cibulový prak.

A já zas jedu výtahem a zase si uvědomuju krkolomně složitý životní věci. Jak jsem svým dvěma známým, co na té jeho škole učí, onehdá vysvětlovala, že tenhle kluk je kluk strašně správný. A tyhle mé dvě kamarádky jen kroutily hlavami, že je takový moc podivný, se o něm řiká, a že vlastně pořádně nikdo neví, co s ním, že je na dítě takový hrozně zvláštní mudrlant, a že opravdu je takový? Zvířata? A co se má a nemá? Noneřikeeej... No, kdo by to kdy do něj řek? A pak jsem si taky uvědomila tu paní učitelku, co se vůbec nesmála, a na to konto jsem si uvědomila, že se jí snad i nedivím. Že se vlastně já nemůžu nikomu divit a už určitě se nemůžu na někoho ani zlobit, že neví a že se nesměje.

Představila jsem si tu třídu, kde je těch dětí víc jak dvaatřicet a někde zezhora se na mě vyksichtilo jedno provařené klišé s honosným jménem: Individuální přístup. Čemuž se nevysmívám, vážně ne, ale všechny ty okolnosti a nesmysly tenhle jinak hezký zámysl pohlcují. Škoda přeškoda. Tímhle přístupem, k němuž jsou stále těžší a těžší podmínky, bychom totiž nejednou zjistili, že nápravu světa učí svým nezkaleným pohledem a absencí přílišného opatrnictví často a právě děti. Můžete tu namítnout, že je to komické tu mluvit o učení, jako když dal zhruba před sto lety cestovatel Alberto Vojtěch Frič svému do Prahy přivezenému indiánovi peníze, poslal ho na nákup a Červuiš z kmene Čomakoko věnoval veškeré tyhle svěřené peníze prvnímu žebrákovi s nataženou dlaní hned na prvním rohu. Píše o tom hezky Jaroslav Hašek, a tak víme, že Červuiš peníze nikdy neviděl a nemá to co do činění s obyčejnou lidskou všímavostí tohodle pruhovaného kluka, který je jaký je, ale málokdo to ví.

A tak se mi chce teď, když už odmykám byt a usedám, že tohle nějak zaznamenám, najednou napsat někam dopis. A v něm oslovit třeba paní ministryni, že jí o cosi prosím. Existuje mnoho těch, co místo učení sedí na úřadech jejího úřadu a vymýšlejí projekty. Ne všechny jsou špatné, ale v řadě z nich jde o zbytečné objevování Ameriky a suplování dávno přirozených věcí, co mezi lidmi přeci kdysi běžně byly. Kdyby nemalé kvantum úředníků poslala učit, zařídila by možná, aby se s dítětem učitel ve škole opravdu mnohem víc lidsky potkal. Protože je vážně rozdíl mít dětí dvacet a mít jich čtyřiatřicet. Že by se zkrátka v menším presu a davu těch mnoha daleko líp objevoval ten ,, ukrytý tajemný,, , který zcela jistě třímá uvnitř každého z nás, ale my ho mnohdy nezjevíme a necháme ho schovaného. Protože jsme zapsaní spíš v hromadě. Možná by to bylo lepší než ministerská poděkování a přání do budoucna hlavně té nekonečné trpělivosti, protože trpělivost musíme mít často s tím, koho jsme moc nepoznali a dostává se nám jen rychlého povrchu... ale my nechceme být zrovna psi.

Děti nás dospělé učí, a tak bych navrhovala místo těch mnoha menších diskutabilních jeden projekt větší a docela vážný. Ale stačilo by mu jméno docela obyčejné. Jmenoval by se: Objevujeme děti.

...a promiňte, musím běžet. Dorovnat přeci ten dluh ;))

související blogy:

http://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=540295

http://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=547894

Autor: Radka Kielbergerová | pondělí 3.4.2017 22:33 | karma článku: 19.30 | přečteno: 612x

Další články blogera

Radka Kielbergerová

Profík se pozdrží arogance a hlavně zná dobře vlastní kodex, Patriku Bango a paní Janků...

Diskuze pod článkem o novém vzhledu Blogu se svezla přesně tam, kde být nemá. Zda to vědí oba admini, těžko říct. Blikat by jim kontrolka měla už proto, k jakým blbostem kontra svá okodexovaná prohlášení se svou vehemencí dostali

27.3.2024 v 2:44 | Karma článku: 10.68 | Přečteno: 106 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Doktorská pohádka

Nečekejte majstrštyk Karla Čapka. Čekejte spíš pokus o epigonství ruského Daniila Charmse - tedy surrealismus, co na případné čtenáře klade maličko vyšší nároky. Ale tu pohádkovou biblickou trojku, tu tam najdete. Žádný strach...

14.3.2024 v 10:45 | Karma článku: 13.59 | Přečteno: 180 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Filip Vracovský - mužská orchidej mezi páprdy aneb něco na té Kashcheevě je

Napsal blog, odpálil tlačítkem a jedno nechal v klidu, neboť diskutovat s neomylnými páprdy je ztráta času. Že je něco emočně přehnané? Nelíbí se? Trhá to formát pořadu? Ale kvůli tomu se nemusí vytahovat, že je to nabubřelá Ruska

13.3.2024 v 1:55 | Karma článku: 7.52 | Přečteno: 88 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Bloger roku, který nejlíp zvládá náběh na vidle?

Babiš je figura, která ty v cajku odrazuje a dodává jim co chvíli štempl. Netřeba soupisek, nejnovější "zmrd" je venku, do toho způsob mafií a putinstylu: Najděte něco. Ale, pane doktore, zanechte otazníku s osobním nahlédnutím

12.3.2024 v 14:16 | Karma článku: 11.26 | Přečteno: 132 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 12.62 | Přečteno: 136 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 281 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.53 | Přečteno: 487 | Diskuse
Počet článků 470 Celková karma 14.05 Průměrná čtenost 808

Ráda kreslí, nejraději čte povídky a publicistiku, sleduje dokumenty. Preferuje svobodomyslnost a jízdu na kole.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...