Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Taková obyčejná podoba lásky

20. 03. 2017 11:51:50
,,Jdi si a nech mne tu, zvykla jsem si, zvyknu si napořád," zakřičela hlasem pronikavým, co rozčísnul zvuk města, co sklouznul do falše a pak...do ticha, se smutnou plačtivou ozvěnou... A dole, na pevné zemi, srocení zvědavců ...

,, Jdi si, jdi," křičela na něj, až se lidské kroky tam hluboko dole zastavily.

,, Jdi si a nech mne tu, zvykla jsem si, zvyknu si ... napořád," zakřičela hlasem snad skoro hvízdavým, co rozčísnul zvuk města jako hvízdání fotbalových rozhodčí a co pak sklouznul do falše a pak... do ticha se smutnou plačtivou ozvěnou. A dole, na pevné zemi, se srocení zvědavců odhodlalo postát a všichni natahovali paže: helejte támhle nahoře... udělá to? Běhalo asi v tu chvilku v mysli všech.

Stál, stál na okraji, dřevo toho bizarního velkého okna bez záclon pod svýma bosýma nohama... krok, krůček, maličký posun těla a pak... volnost, svoboda. Pod ním devět deset metrů a pár zvědavců s otevřenými ústy.

,, Nech mě, ničemu nerozumíš, " rozkřičel se na celé kolo. Byl to strašný a vypjatý křik. Od něj, který se až dosud soustředil a dosud mlčel, od něj, co tak mírně popocházel, nervózně - a bůhví, zda kontrolovatelně, měl své tělo nad tou roklí vzduchu zcela na hraně. On, co donutil všechny tam dole mít hlavu ještě více v záklonu.

,, Co jsme ve městě, od té chvíle mi utíkáš, hledáš kamarády, já.... já nevím, co hledáš, coo, opouštíš mne, opouštíš...tak to skonči, jdi už. Bráním ti v rozletu, říkáš, a nemůžeš už dál...tak si jdi! " křičela, na celé kolo zoufale křičela... tam kdesi za ním, a kolem lidí, těch maličkých lidí tam dole pod tímhle oknem, se projelo auto. A druhé a ještě jedno a jedno náhle zastavilo.

,, Nedělej to, ne, neposlouchej, co říkám, neposlouchej, nedělej to, prosím, pojď ke mně, prosím...prosím tě, ke mně .... prosím... prosím!" Tohle ohlušující říčení se přejít nedalo, ale ani ono nezbránilo tomu, co se stát mělo.

Zavřel oči. Chvíli tohoto zastavení jakoby prostoupilo posvátné ticho a on... s klidem v gestu rozepjatých křídel anděla usoudil, že to krásné dřevo domova, tohoto okna, že jej od své tíže osvobodí... tím malým posunem svého těla. Někde za ním se ozval srdcervoucí výkřik a ti dole si všimli, že v gestu rozevřenosti zakřičel i on.

Ticho. Hlavy zvědavců jsou náhle smutně skloněné...ustoupí... divadlo skončilo. Andělé však mají práci... andělé jsou ve starostech. Ale čumilové, zvědavci, co jim touha podivnosti nedá, ti se vždycky najdou.

Bylo odpoledne, a navzdory této události, slunce hrálo jarními paprsky.

......

Navzdory této události život šel dál. Šel dál hned další ráno, kdy slunce provázelo školáky do lavic.

Učitel se posadil za katedru a podíval se do tváří dětí. Bylo v nich napětí. Vzruch.

,,Tak, kdo úkol zvládnul?" zeptal se a několik dětí předvedlo svá splnění. Několik dětí také dostalo jedničky a bylo proč. Druzí jim tleskali. To jedničku vždycky zaslouží. Pan učitel však usoudil, že jedničky zaslouží každý... to nevadí, že úkol splnil jinak, jen slovy, či ukázkou. Všichni jedničku dostali. Ale jen Anička dostala tu nejhezčí a příkladně podtrženou.

Byla vždycky zvláštní, vnímavá, svá, často víc sama se svým já a hodně věcí jí zajímalo, což se potvrdilo právě nyní.

Byla totiž jediná, která se včera po poslední hodině přírodopisu k tomu ohromnému a vzrostlému stromu v lesoparku u silnice vrátila. Dychtivě zvědavě vrátila a nastražila svou napnutou rukou a hlavičkou v záklonu ještě jednou svůj mobil, připravený leccos nahrát. A měla štěstí.

A tak děti mohly právě teď, aťsi že trochu neostře, vidět, že brhlík, který se za toho přestrašného křiku pozvedl z větve stromu a odletěl, se po chvíli zas zpátky vrátil. Měl v zobáčku bobulku, nebo nějaké semínko a o to se začal dělit s tím ptáčkem druhým, co na stromě zůstal. Křik se vytratil, jen takové malé pískání. Jen dělení se, jen ... možná - takové hezké malé ptačí líbání. Jen možná tiché těšení:

neboj se, miláčku, město není špatné. Kam dolétnu, objevím, že lidé na krmítkách mají zásob dost. Našel jsem tenhle krásný strom, co má pro nás tuhle dutinu, lásko, jak já se těším...( ozval se zase křik, ale my už víme, že to byl jásot)... jak já se těším. Do dutiny, ano... já - ještě ji upravím a blátem vytěsním, dáš šest, osm vajíček... já vím, že teď ještě ne. Ale brzy. Brzy už bude duben. Miluju tě a postarám se o vás...

A zobáčky se prolnuly a trochu se čechralo peří a jeden z brhlíčků, ten více a pestřeji zbarvený, se odvážně pustil šplhat hlavou po kmeni stromu dolů. A hledal, kde zima tvrdost povolila a za kůrou smrt naleznou brouci a larvy. Aby on byl silný. Na lásku a na děti. A ten druhý, co tak moudře zraky peřím nespoutává, neb je na něm krytí slabých mateřstvím, na toho zbarveného koukal a jistě ho měl po tom vyznání za svého anděla.

Aničce se tohle ještě nevypráví... tak dramaticky věci cítíme my dospělí, co máme život v prožitcích svých tíží, takhle barvitě dětem některé věci nevyprávíme. Ale protože je Anička vnímavá, možná už mnoho cítí. A možná ne. Ale jarem, jak se zdá, je tuze zvědavě okouzlená. A to je do života velký vklad.

-------------------------------------------------------

Děti, které nemohly mít záznam, se ve svých referátech opřely o to, co ostatním ukázalo brhlíka se všemi zajímavostmi, jak vypadá, jak žije, a nechybí u téhož ani krásný zvukový záznam... ony samy doporučily úplně dole video brhlíka z Přerova:))

-------------------------------------------------------

Krásné jaro všem...před chvílí začalo.

http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-a/_zprava/brhlik-lesni-video--18437

-------------------------------------------------------

související blog: Jaro, to je také pocit v nás

http://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=499702

Autor: Radka Kielbergerová | pondělí 20.3.2017 11:51 | karma článku: 14.07 | přečteno: 542x

Další články blogera

Radka Kielbergerová

Svatý Jiří na obrázku píchá draka do ocásku

... píchá ho velikým kopím, proč to dělá, nepochopím...Je kouzelnou dětskou říkankou Pavla Šruta, autora mé milované knížky o Čilišnekovi. My dospělí to píchání do ocásku chápeme a také víme, že Jiří je spojený se zemí...oslavně.

24.4.2017 v 15:22 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 522 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Boj o oheň v sedačce smrti

V životě se setkáváme s mnoha ohni, co nás zapálí. Podstatné na nich je, že doufáme v setrvačnost těch původních, ač často nepřikládáme. Nějak nám stačí, když cítíme, že kdesi doutnají. A když pak zhasnou, jsme celí tiší: Nevrátíš

13.4.2017 v 21:03 | Karma článku: 14.55 | Přečteno: 355 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Jaro a léto - čas, kdy prý muži nejvíce nahlížejí do výloh.

Spíš tohle psaní nazvat Teorií sázavskou a lepší tuhle teorii vytáhnout až s žhavým létem. Jenže se nám oteplilo tak, že jako v těchto dnech vzaly dráhu keře a kytky, musí zřejmě vykvést i tahle ověřená teorie...a důvod nejen ten

12.4.2017 v 1:26 | Karma článku: 13.27 | Přečteno: 286 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Měla bych pro vás, chlapci z blogu, zase nějakou práci...Velikonoční dílny 2. ročník

Je neděle před svatým velikonočním týdnem a mě těší, že se tu zase scházíme. Přihlášky všech ke mně dorazily včas, a tak vás všechny vítám na našem tradičním kurzu. Jen co se, kluci, po roce mezi futry poobjímáte, můžeme začít ;)

9.4.2017 v 11:30 | Karma článku: 12.61 | Přečteno: 260 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Tichý

Na počátku byla kniha

Tak jsem si názvem docela zavařil. Protože o jaký jde počátek, o takovou může jít knihu. Pro většinu z nás tou první knihou bylo nějaké dětské obrázkové leporelo.

25.4.2017 v 20:10 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Karel Trčálek

Lidovec Čunek je ozdobou své ženy

Manželky lidovců si uměly vybrat správné muže. Jenže lidovců je jen několik desítek tisíc, z toho už většinou ženatých, kdežto žen je mnohem více. Ne, každá žena nemá to štěstí, že se nechala oplodnit Čunkem nebo Bělobrádkem

25.4.2017 v 18:42 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 438 | Diskuse

Martina Studzinská

O vulgarismech tentokrát trochu jinak

Vulgárně by se mluvit nemělo, alespoň tedy na některých místech ne. Slušný člověk se jejich užívání snaží aspoň minimalizovat. Zároveň by nás nemělo rozhodit, když na nás nějaký primitiv svůj vulgární výraz vytáhne.

25.4.2017 v 16:16 | Karma článku: 13.67 | Přečteno: 470 | Diskuse

Milan Šupa

Neuvěřitelné, ale doba temna stále trvá!

Podívejme se nyní na jednu z temných událostí temného středověku, která je mimořádně zajímavá tím, že je ve své podstatě plně srovnatelnou s nejsoučasnějším a nejaktuálnějším děním.

25.4.2017 v 15:15 | Karma článku: 22.43 | Přečteno: 976 | Diskuse

Petr Vlášek

Strach je nejlepší motivátor

Motivace být první není touha po vítězství, nýbrž strach z toho být druhý. Zkusili jste se někdy zamyslet nad tím, že nás již od samého počátku ovládá strach daleko více než naše touhy.

25.4.2017 v 15:02 | Karma článku: 6.74 | Přečteno: 223 | Diskuse
Počet článků 111 Celková karma 17.17 Průměrná čtenost 648

Ráda kreslí, nejraději čte povídky a publicistiku, sleduje dokumenty. Preferuje svobodomyslnost a jízdu na kole.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.