Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Taková obyčejná podoba lásky

20. 03. 2017 11:51:50
,,Jdi si a nech mne tu, zvykla jsem si, zvyknu si napořád," zakřičela hlasem pronikavým, co rozčísnul zvuk města, co sklouznul do falše a pak...do ticha, se smutnou plačtivou ozvěnou... A dole, na pevné zemi, srocení zvědavců ...

,, Jdi si, jdi," křičela na něj, až se lidské kroky tam hluboko dole zastavily.

,, Jdi si a nech mne tu, zvykla jsem si, zvyknu si ... napořád," zakřičela hlasem snad skoro hvízdavým, co rozčísnul zvuk města jako hvízdání fotbalových rozhodčí a co pak sklouznul do falše a pak... do ticha se smutnou plačtivou ozvěnou. A dole, na pevné zemi, se srocení zvědavců odhodlalo postát a všichni natahovali paže: helejte támhle nahoře... udělá to? Běhalo asi v tu chvilku v mysli všech.

Stál, stál na okraji, dřevo toho bizarního velkého okna bez záclon pod svýma bosýma nohama... krok, krůček, maličký posun těla a pak... volnost, svoboda. Pod ním devět deset metrů a pár zvědavců s otevřenými ústy.

,, Nech mě, ničemu nerozumíš, " rozkřičel se na celé kolo. Byl to strašný a vypjatý křik. Od něj, který se až dosud soustředil a dosud mlčel, od něj, co tak mírně popocházel, nervózně - a bůhví, zda kontrolovatelně, měl své tělo nad tou roklí vzduchu zcela na hraně. On, co donutil všechny tam dole mít hlavu ještě více v záklonu.

,, Co jsme ve městě, od té chvíle mi utíkáš, hledáš kamarády, já.... já nevím, co hledáš, coo, opouštíš mne, opouštíš...tak to skonči, jdi už. Bráním ti v rozletu, říkáš, a nemůžeš už dál...tak si jdi! " křičela, na celé kolo zoufale křičela... tam kdesi za ním, a kolem lidí, těch maličkých lidí tam dole pod tímhle oknem, se projelo auto. A druhé a ještě jedno a jedno náhle zastavilo.

,, Nedělej to, ne, neposlouchej, co říkám, neposlouchej, nedělej to, prosím, pojď ke mně, prosím...prosím tě, ke mně .... prosím... prosím!" Tohle ohlušující říčení se přejít nedalo, ale ani ono nezbránilo tomu, co se stát mělo.

Zavřel oči. Chvíli tohoto zastavení jakoby prostoupilo posvátné ticho a on... s klidem v gestu rozepjatých křídel anděla usoudil, že to krásné dřevo domova, tohoto okna, že jej od své tíže osvobodí... tím malým posunem svého těla. Někde za ním se ozval srdcervoucí výkřik a ti dole si všimli, že v gestu rozevřenosti zakřičel i on.

Ticho. Hlavy zvědavců jsou náhle smutně skloněné...ustoupí... divadlo skončilo. Andělé však mají práci... andělé jsou ve starostech. Ale čumilové, zvědavci, co jim touha podivnosti nedá, ti se vždycky najdou.

Bylo odpoledne, a navzdory této události, slunce hrálo jarními paprsky.

......

Navzdory této události život šel dál. Šel dál hned další ráno, kdy slunce provázelo školáky do lavic.

Učitel se posadil za katedru a podíval se do tváří dětí. Bylo v nich napětí. Vzruch.

,,Tak, kdo úkol zvládnul?" zeptal se a několik dětí předvedlo svá splnění. Několik dětí také dostalo jedničky a bylo proč. Druzí jim tleskali. To jedničku vždycky zaslouží. Pan učitel však usoudil, že jedničky zaslouží každý... to nevadí, že úkol splnil jinak, jen slovy, či ukázkou. Všichni jedničku dostali. Ale jen Anička dostala tu nejhezčí a příkladně podtrženou.

Byla vždycky zvláštní, vnímavá, svá, často víc sama se svým já a hodně věcí jí zajímalo, což se potvrdilo právě nyní.

Byla totiž jediná, která se včera po poslední hodině přírodopisu k tomu ohromnému a vzrostlému stromu v lesoparku u silnice vrátila. Dychtivě zvědavě vrátila a nastražila svou napnutou rukou a hlavičkou v záklonu ještě jednou svůj mobil, připravený leccos nahrát. A měla štěstí.

A tak děti mohly právě teď, aťsi že trochu neostře, vidět, že brhlík, který se za toho přestrašného křiku pozvedl z větve stromu a odletěl, se po chvíli zas zpátky vrátil. Měl v zobáčku bobulku, nebo nějaké semínko a o to se začal dělit s tím ptáčkem druhým, co na stromě zůstal. Křik se vytratil, jen takové malé pískání. Jen dělení se, jen ... možná - takové hezké malé ptačí líbání. Jen možná tiché těšení:

neboj se, miláčku, město není špatné. Kam dolétnu, objevím, že lidé na krmítkách mají zásob dost. Našel jsem tenhle krásný strom, co má pro nás tuhle dutinu, lásko, jak já se těším...( ozval se zase křik, ale my už víme, že to byl jásot)... jak já se těším. Do dutiny, ano... já - ještě ji upravím a blátem vytěsním, dáš šest, osm vajíček... já vím, že teď ještě ne. Ale brzy. Brzy už bude duben. Miluju tě a postarám se o vás...

A zobáčky se prolnuly a trochu se čechralo peří a jeden z brhlíčků, ten více a pestřeji zbarvený, se odvážně pustil šplhat hlavou po kmeni stromu dolů. A hledal, kde zima tvrdost povolila a za kůrou smrt naleznou brouci a larvy. Aby on byl silný. Na lásku a na děti. A ten druhý, co tak moudře zraky peřím nespoutává, neb je na něm krytí slabých mateřstvím, na toho zbarveného koukal a jistě ho měl po tom vyznání za svého anděla.

Aničce se tohle ještě nevypráví... tak dramaticky věci cítíme my dospělí, co máme život v prožitcích svých tíží, takhle barvitě dětem některé věci nevyprávíme. Ale protože je Anička vnímavá, možná už mnoho cítí. A možná ne. Ale jarem, jak se zdá, je tuze zvědavě okouzlená. A to je do života velký vklad.

-------------------------------------------------------

Děti, které nemohly mít záznam, se ve svých referátech opřely o to, co ostatním ukázalo brhlíka se všemi zajímavostmi, jak vypadá, jak žije, a nechybí u téhož ani krásný zvukový záznam... ony samy doporučily úplně dole video brhlíka z Přerova:))

-------------------------------------------------------

Krásné jaro všem...před chvílí začalo.

http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-a/_zprava/brhlik-lesni-video--18437

-------------------------------------------------------

související blog: Jaro, to je také pocit v nás

http://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=499702

Autor: Radka Kielbergerová | pondělí 20.3.2017 11:51 | karma článku: 14.07 | přečteno: 549x

Další články blogera

Radka Kielbergerová

Šmíráctví chvilek pod psa

,,...nekoukejte se, co to děláte?... pryč, to se nedělá!"...Zahánění očí divokými neklidnými psy a uvnitř do chřtánu vražená tyč až na dno žaludku. Nehybnost a strach umíchaný v koktejl lítosti, neschopnosti a tetelení sebe sama.

23.5.2017 v 2:31 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 365 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Pruhy v dešti

To Je ale Chcavec! Řekla by teta, co by zvedla oči od knížky a dlouze by se přes babiččiny háčkované záclony a truhlík s promáčenými begóniemi za oknem zadívala k Čilině... na ty provazy deště. A já bych měla pusu jako rohlík ...

14.5.2017 v 15:15 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 252 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Když si nedemokratická učitelka vymění kresbu s belgickým karikaturistou, osvoboditelem

Některé věci jsou formální, ale tohle ne, říkám na závěr celé akce těm chytrým patnáctiletým dětem. A ony kývají hlavami a vypadá to, že jim nevadí ta moje nucení: Važte si toho, jste možná poslední, poslední, kdo si na ně sáhne

7.5.2017 v 3:10 | Karma článku: 19.92 | Přečteno: 643 | Diskuse

Radka Kielbergerová

Chudák liška - chudák zrzavá - chudák Zikmund - co má dneska svátek. Pozděblog

Zikmundů světem moc neběhá. Po Čechách určitě ne. To se jednomu kvůli barvě vlasů přilepila liščí vlastnost a pramálo už pak zajímalo, že se ona proradnost se synem Karla IV. poveze jako rys povahy jeho vlastní. Jméno neatraktivní

2.5.2017 v 19:50 | Karma článku: 21.76 | Přečteno: 694 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Karel Trčálek

Bacha na chlupatý ocas!

Chlupatý ocas mají, například, vlci. Ale vlci nejsou sami. Chlupatý ocas mají i čerti. Ti ho mají především. Bacha na to!

26.5.2017 v 17:47 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 203 | Diskuse

Milan Šupa

Světovláda! Fikce nebo realita?

Téměř vše, co k nám dnes přichází z televize, z novin, z internetu, z rozhlasu, z knih a časopisů je účelově zaměřené na duševní degradaci člověka! Jde o cílenou propagandu, jejímž účelem je vytvoření povrchní a nemyslící bytosti.

26.5.2017 v 15:15 | Karma článku: 21.10 | Přečteno: 541 | Diskuse

Olga Pavlíková

Vývoz zbraní z ČR kamkoliv

Z Amnesty International mi docházejí zprávy o různých aktivitách této společnosti, jejich výzvu k zamezení vývozů zbraní považuji za natolik závažnou, že se o ni v tomto blogu podělím.

26.5.2017 v 11:51 | Karma článku: 11.40 | Přečteno: 367 | Diskuse

Jana Slaninová

Du s padesátikorunou a nic nenesu!

Když jsem byla trvale odsunuta z rodného hnízda k babičce, měla šest stovek důchodu měsíčně včetně vdovského. Na krku puberťačku, na kterou jí můj táta asi ani nic nepřispíval.

26.5.2017 v 10:33 | Karma článku: 31.41 | Přečteno: 1024 | Diskuse

David Vlk

Tak si ještě zahul Martine.

A tak začneme vzpomínat, co všechno už se dneska nesmí. Všichni totiž pamatujeme devadesátky, kdy byla naše země aspoň na chvilku svobodná. Kdy politici sice kradli jako straky, ale nechávali nás žít.

26.5.2017 v 9:44 | Karma článku: 32.39 | Přečteno: 1044 | Diskuse
Počet článků 117 Celková karma 16.25 Průměrná čtenost 640

Ráda kreslí, nejraději čte povídky a publicistiku, sleduje dokumenty. Preferuje svobodomyslnost a jízdu na kole.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.