Bílí koně hrabou netrpělivě nožkou mezi spadaným listím a Martínci si odnášejí koláče

Martínečku, Martiné, celou cestu z pekla za tebou běžím, piští Káča a voják Martin se ohlíží po andělovi. Jenže pohádky mají tři přání a čtvrté nemůže chtít ani Martin, co pomohl dvěma holkám, loupežníkovi a chtěl za to jen tabák.

Martinové mají dnes svátek. Připomínám něco, co je v Čechách díky pranostice skoro nejznámější a navzdory tomu začínám pohádkou. Utíkám se k ní. Zbaběle utíkám od výkladu celého života a skutků tohoto vojáka, římského legionáře, muže, co k jednomu Bohu tajně vzhlížel, až se křesťanem nakonec stal. Zázraky konal, a ty prý tuze potřeboval. Pro boj s pohany. Trochu nehezky tu cítím, že tak jako byl vším jmenovaným, byl možná i dost fanatickým... v Bretani o tom ví své. Byl pak také biskupem, kterým prý být nechtěl. Jenže husy, ty vám všechno vykejhají, jako vykejhaly i jeho, že se u nich před přijetím tohoto úřadu schovává. Byl také poustevníkem. Byl hlavně slavný, skutečně byl a je asi prvním uznaným svatým, aniž skonal na pohanských mučidlech. Zemřel někdy roku 397 našeho letopočtu. Slavné osoby místo porodu pohřbívám na prvním místě. Dělávám to snad, aby bylo zřejmější, jakou dobu na časové přímce svým životem završili, s kým se setkali. Martin se dožil osmdesáti let a jeho život je doopravdy tak přeplněný událostmi, že tu raději na Wikipedii odkážu. Martin z Tours

Odkážu a povím jen to, co nějak sama vím. Jako vy vím, že tohle jméno má společný slovní základ v bohu Martovi, bohu války, a že mu je dal kdysi v Maďarsku tatínek voják, který si chtěl synovu životní pouť připojistit ku obrazu svému. Dál to víte také. Martin jede z bojů a setká se s žebrákem. Naslouchá mu, ve své víře, co v něm nespoutaně klíčí, se ještě více utvrzuje, a touží žebráka obdarovat. Žebrákovi je zima, je chladný zimní den. Plášť vojáka je tedy rozťat vedví a jedna půle se stává darem. Příštího dne se Martinovi zjeví sám Ježíš. A halí ho záhadně a překvapivě ona půlka pláště. Když něco dáš tomu nejmenšímu, je to jako bys obdaroval toho největšího a nejsilnějšího. Výjev s žebrákem a pláštěm byl pro malíře skoro módním. Zachytit legendu o takovém tom - rozdej se, protože je to nejvíc.

Opravdu moc ráda vzpomínám na dobu, kdy se u nás ve vsi rozhodlo Svatomartinskou veselici uvést v život jako tradici. Bývá to dodnes jedna z nejlepších tancovaček a milé na tom je, jak se kdysi spojily síly. Kamarádka pro tuto akci tenkrát poprvé napekla pravé martinské koláče. Koláč dostal každý spolu se sklenkou svatomartinského vína, co starosta obstaral, radnice dotáhla spoustu věcí do té pravé podoby,  já tenkrát pekla perníky - svatého Martina jako dítě na houpacím koni v plášti a s mečem, ten první ročník byl nesmírně hezký.

Vrátím se k tomu zásadnímu. Ty koláče jsou zvláštní a odpustí mi to mentorství snad ten, kdo to zná a rozumí. Bylo to pro mne tehdy nové zvědět, že jsou to vlastně šátečky, které svými cípy proti sobě kryjí tu povidlovotvarohovokupřežrání dobrotu uvnitř. Jistě znáte tu krásnou scénu z Postřižin, kdy Miroslav Donutil stojí jako čeledín mezi dvěma koňmi a má je odvádět na jatka. Stojí tam a pláče, oslovují ho pane Martine. Čeledínům se říkávalo martínci. Protože právě v době kolem svátku svatého Martina bylo vše pod střechou, polní práce dokonány a martínci, tedy ti najatí na sezónu všech možných sklizní, měli své odbyto. Práce skončila. Ale řekněte... nebyl to krásný zvyk, kdy si s sebou odnášeli poctivou vejslužku v podobě koláčů? Takových ale, aby se jim lidově řečeno ta náplň předobrá cestou nerozrejdila. Proto tvar šátečkový, krytodobrotový.

  Jaké Martiny za život znám? Osobnosti, co si životem klestí cestu svým vskutku nepřehlédnutelným já. Ať už jsou to malí kluci, nebo ti větší, můj výrazný spolužák, můj další výrazný spolužák. A pak hokejista, co mu tleská svět, ale já ho měla ixkrát za zády ve frontě v našem koloniálu, Martin, který mne kdysi v pubu trochu prosil, abych přišla na jeho úplně první divadelní představení Periférie a já dnes prosím všechny, aby šli na jeho Enigmatické variace, Pygmaliona a nedostižného Caligulu... takhle s hlasem umí u nás v Čechách pracovat málokdo. Martin, který to má teď jako nový šéf malinko složité, a já na něj -  po jeho skvělé osmihodinové přednášce o tendencích současné češtiny dnes v úsměvu kývám, když nastupuje do trolejbusu k nádraží a vydává se směr Praha a jeden ústav. V mysli mám černé odění a dlouhé charizmaticé ruce v gestech šarlatána lásky k divadlu, tedy čtyřhodinový koncert pro diváky vypadávající z okna posluchárny. Kdy řeč o Alžbětě, její době a Mistru alžbětínského dramatu. Profesor Martin Hilský. Někdo zná filosofa Martina Heideggera, kdosi zná dva tři herce toho jména, kdosi podivného seriálového doktora a kdosi kdysi olympijsky slavného Doktora. Jazz Q Martina Kratochvíla si od  šestnácti neodpustím a mafii vymazlenou Martinem Scorsesem, tu vidět chci vždycky.

A někdo určitě chce, abych nezapomněla na ty, kteří jsou nám tady na skle nejblíže. Jejich příjmení si doplňte a zjistíte, že ta druhá věta tohoto předlouhého odstavce platí. Vždycky jsou vidět. Jsou sví a k nepřehlédnutí... byť někteří jako pravý Martin poněkud schovaní ve (virtuálních) chlívcích.

Patří se jim všem, jako i všem ostatním, co jsou, popřát vše nejlepší.

Cestu na koni bezpečnou a okamžiky na jeho hřbetě krásné. A svátek pak v radosti. Za rozdání.

Ukázka videa je více než symbolická. Je tu vše jakoby geniálně použité z legendy, jen místy obráceně. Je tu poustevník, je tu peklo co má k Pánu daleko, ale má své pány, je tu zjevený anděl jako prostředník nebe -  jako kuratela i láska, která pláče nad fanatismem poturčenců, je tu ženská štiplavá jako zobák husy a jsou tu zázraky ve třech přáních. Z lupiče je zbožný žebrák, co mu odňat plášť a je nám dáno milovat jej v nedbalkách. A statečný, docela obyčejný Martin. Kabát, který neumí jen jako košile být za každou cenu bližší a kterého se i peklo bojí.

Martinové, všecno nejlepší. Koláče, dobře pokmínovanou husu, víno... a kdo chce lepší...pak tedy ovšem Martini. Protřepat, nemíchat.

Zdraví bondgirl, čistá, co okvětí bílé lilie ;)... to říká anděl...podobněpravdě...

V tom oválku dělám,  Martinové, co můžu... vám k svátku ;))

1:33:22.. v téhle minutě a vteřině:. Martinééé

Martine... tři dny volna... 1:25:15

https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_z_Tours