O dvou hrdinstvích - dokument na dvojce a nepatrné cedulky v technickém muzeu

Včerejšek mne obohatil o dva milé zážitky. Dopřála jsem si konečně Národní technické muzeum, kde - jak jinak, mne zcela pohltilo vše, co má dvě kola. Večer pak další pocit jisté hrdosti při sledování dokumentu Muži z Aleje smrti

Začnu zážitkem večerním, kdy mne snad vedlo nějaké andělské vnuknutí televizi zapnout. Režisér a scénárista Tabery si půjčil herce Jiřího Dvořáka a zmapoval osudy jednoho vojáka, velitele té vůbec největší bitvy v naší historii, která se odehrála na našem území. Bylo to 3. 7. roku 1866, a byť se zmiňuje přesněji několik obcí v okruhu asi deseti koilometrů centra bitvy, je tato krvavá a strašná řež pojmenovaná jako Bitva u Hradce... Bitva u Chlumu... hledejte o ní více.

Kdysi jsem ve svém blogu - Zase tě víc miluju   http://kielbergerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=490682

jásala nad tím, jak bude letos na den slavného výročí 150 let odhalen ve Střezeticích pomník koním, jichž padlo v této bitvě množství více než strašné.

Dokument Jakuba Taberyho se soustředil na velitele Benedeka, snad původně Rumuna s italským vojenským výcvikem. Prožívala jsem však velice silně záběry z míst, která znám docela dobře a při jejichž navštívení na mne padne vždy jímavá tíseň. Hlavou mi vždy letí, po jak hrůzně krví napité zemi právě chodím tím lesem, těmi prapodivnými hrbolky, tím podivným valem tam a kolem obelisků, kolik těl tam mezi mrtvými koňmi kde leželo. Dneska vím, že tam, kde se pohybuje skoro každý návštěvník a která výše popisuji, se událo hrdinství, které nemá obdoby. A které uvádí i strana ,,pruská,, jako něco, před čímž lze jen smeknout. Jedná se o dělostřelecký pluk sedmašedesáti mužů. Dělostřelci byli vždy výrazným terčem, protože způsobovali největší ztráty. Víme z dějin, že tato bitva byla pro vojsko rakouské tristní. V momentě, kterému se dokument věnuje, šlo o to, že tihle muži vlastně s vědomím svého konce, svého obětování v dávno prohrané bitvě kryli záda pěšákům na ústupu. Ze sedmašedesáti dělostřelců  zmiňovaného pluku přežili jen dva.

Dokument se soustředí na více věcí, třeba, že se tu rozhodlo o mnohém dalším vývoji v Evropě... Rakousko zkrátka jen už ztrácelo a ztrácelo, zatímco Německo posilovalo.

Mne ale zaujalo i to, jak tehdy Češi považovali za správné v bitvě být, jak to byli vzdělanější vojáci než národnosti jiné, a že příčiny naší nechuti bojovat za rakousko-uherské cíle se začaly psát právě tady. Když jsme vyšli tak, jak jsme vyšli, po rakousko-uherském vyrovnání a když rakouská armáda zapomněla činy Čechů právě v této veliké bitvě ocenit. A ač nebyla žádná pravda, že by rakouské mocnářství mělo v armádě blby, jak je známe ze Švejka, jakoby rezignovaně mužům tehdy v letech  1914 -1918 nezbylo nic jiného, než při mašírungu do bojů za Rakousko-Uhersko, tedy už zcela za cizí, do nich vstupovat s tušenou smrtí v duši a občas právě i s humorem na jazyku.

Dokument považuji za velice cenný. S cennými promluvami historiků a expertů, s promluvami mužů, kteří dodnes jako zbláznění tím krásným způsobem připomínají bitvy svými rekonstrukcemi a já jsem zrovna tady přesvědčená, že u nich nejde jen o kostýmní zábavu pro kostýmní podívanou. Jejich názory na znalost historie, vlastenectví a pokoru k životu tu slyšíte.

 Dopolední zážitek bude pouhou glosou. Hlavní roli tu zahraje třeba jen naše slavná Jawa....nejstarší fungující česká firma zabývající se výrobou motocyklů, zbrojním průmyslem, vojenským materiálem Jméno firmy vzniklo složením jména zakladatele inženýra Františka Janečka, který zakoupil licenci na výrobu motocyklů Wanderer někdy v roce 1929. Výroba  a okolnosti a vše technické sice člověk najde na Wikipedii, ale podstatné je ještě říci, k jaké špičce mezinírodní jsme velice záhy patřili, a to nejen ve sféře výrobku jako takového, ale i na poli závodním.

Jste okouzleni tou přenádhernou technikou kolem, nedivíte se  Antonínu Dvořákovi, proč pro něj lokomotivy představovaly symfonii, ale aby nedošlo k omylu, já teď ale koukám do systémů symfonie konstrukce právě motocyklů. Nestíhám žasnout a u toho čtu tabulky, popisky. A na nich se mimo jiné dočtu o hrdinství, které jinde asi popsané není. Nevím. Jak v době okupace, kdy musela firma vyrábět pro Němce vojenský materiál, v tajných dílnách udržel pan Janeček výrobu a vývoj motocyklů, utajeně tu dokonce vedli společně s Vincencem Sklenářem vývoj motocyklů závodních, plochodrážních. A tak v momentě, kdy Evropa sčítala své poválečné škody a mnozí neměli nic, mělo Československo díky víře inženýra Janečka především v nás, Čechy, v sebe sama bez kalkulů pomoci odjinud, díky Janečkově naději v duši a odvaze, která se zřejmě nedá ani docenit...neboť víme, co by to pro něj možná znamenalo, měla naše malá země vývozní artikl k nezaplacení - Jawu 500 DT.  A měla dokonce i stroje, na nichž se mohlo pokračovat kontinuálně pro sportovní reprezentaci naší země.

poznámka  první ... je dobré umět činy ocenit

poznámka druhá ... je možné, že když se to neumí, hrdinství pozbyde svých jistot a kulantně se raději vytratí někam do ústraní s křivdou a sarkasmem uvnitř, a to ke škodě nás všech.

poznámka třetí ... spoléhejme se hlavně na sebe...bez kalkuku cizí pomoci a bez zbytečného politikaření. Když prezident Novotný prohlásil, že přece nepojedeme do světa na nějaké motorce, jako by zabil svým útlumem jednu legendu a jeden čin, který ve své malosti nedokázal ocenit jako produkt pravého hrdinství.

poznámka čtvrtá ...odkaz na trochu textu o smutně zapomenuté slavné bitvě naší historie , jakož historie evropské a hlavně odkaz rovnou na video neumím přpravit fundovaněji, ale když budete věnovat trochu času tomuto odkazu, dokument má ze strany uživatelů samé hvězdy...stojí za to

a nenechte si ujít také nový cyklus Klenoty naší země. Už ve čtvrtek. Cenu tyhle pořady mají více než nedozírnou.

http://www.ceskatelevize.cz/porady/11130713587-muzi-z-aleje-mrtvych/416235100021002/