Vzpomínám na bezbřehého fantastu a optimistu, vzpomínám na pana Borna.

Nerada takové zprávy čtu. V člověku jako by se zastavila na vteřinu krev, jako by si ruce udělaly pauzu a tělem projel horký rychlovlak.Kreslím, mám ráda nadhled, smích a satiru, fantazii. Kresby pana Adolfa Borna miluju nejen já.

Nenapíšu toho moc. Vzpomenout na něj mne prostě nutí mé řemeslo, to, co dělám odmala. Vzpomenout mne nutí mé listování knihami a přiznané pohrdání písmeny vždycky, když on ilustrátor. Otevírání knih, kapitol, tam, kde je. Až pak nějaký text. Zní to až hrozně. Cynicky. Takže, Karle Čapku a Vaše Válko s mloky, odpusťte. Nejde mi tu lhát. Jeho grafiky byly pro mne to první.

Byl báječný. Báječný ve vidění věcí. Tak, jako on je dostával do svých litografií, tyhle věci nikdo nezaznamenal. Nikdy tam nenajdete opravdovou skepsi, nikdy nenechal zvíře podřízené a okopávané člověkem, ale vždycky takové, že se to zvíře nosí, že je svébytný rovnocenný tvor. Dokonce je ten pes a pták nad námi i často, jako ti, co mají věci okamžiku pod kontrolou víc. Nikdy nevnucoval programovou krásu a romantický kýč... užíval si krásných dam při těle s bujným poprsím. Nikdy nebyl suchopárný a vždycky, když to šlo, v jeho kresbách najdete pikantní erotiku. Naprosto parádní ženství a chlapskou noblesu, ač to kolikrát vypadá na umolousanost dotyčného, nebo naopak prudérnost cvikrů předminulého století. Všechno sálá možnostmi mít v kloboucích na hlavách kočáry, co v nich cestují pávice ve škraboškách, v úžlabině mnohobujných poprsí dam na oslících stezky s vysázenými stromy, zvířecí ptačí dámy v podvazcích, ženská masitá stehna s lýtky a kokardami a střevíčky jako titěrnou rozkošnou tečkou. Tučňáci a hroši v parukách a ve fiží, co čouhají ze smokingů....Zkrátka  neuvěřitelná fantazie, kam oko nahlédne. Všechno vzbuzuje úsměv, všechno viděné jako jedna velká zábava. Život jako zábava. Chytrá. Jako chytrá milá satira. Nic romantického a magicky teskně zasněného. Vše jako gejzír fantazie a radostí. Vše jako na stůl předestřený diamantově pravý smysl pro humor.

Vypozorovaný život. Vypozorované vlastnosti a charaktery rozpohybovaných figur animovaných filmů. Vypozorované povahy lidí a zvířat .

Myslím, že miloval svět bajek. Snad se nespletu, když mu přisoudím, že miloval zvířata, lidi, miloval strobylý řád, miloval ženství, miloval uniformy staré doby, miloval klobouky.

Vzpomínám si na jeden rozhovor, kterým mi pan Born ještě více učaroval.  Ateliér, čepice, klobouky, kloboučky, rád je sbíral. A v tom rozhovoru ve svém atelieru  říká  něco takového, že dobrý výtvarník se pozná také  podle toho, jak umí své figuře nasadit klobouk nebo čepici. Jak tohle chápe. Jak takový klobouk chápe. Snad si to pamatuju. Snad to nějak takhle řekl.

Je na tom mnoho. Ono to mimo jiné vyžaduje, aby klobouk sám byl skvostem. Dobré kloboučnice stále jsou. Jako jsou stále dobří řemeslníci jiní. Ale všichni nějak cítíme, že je toho nějak méně, než bývalo. A tohle asi cítil i Adolf Born. Byl by v Čechách  pro monarchii a je jedním z těch, kterým tuhle vášeň pro naše uspořádání věřím. Bez jakéhokoliv  podezření směřující k póze věřím.

Když mi on především dovolí, zopakuju tu jeho slova, která uvedla Idnes. Vypůjčím si je také. A dovolím si k nim dodat jedno. Považoval se za staromilce, kterému  bylo evidentně líto některých věcí, co se ze života vytratily. Jakékoliv protivné mentorování, jakoukoliv zapšklost v jeho díle však nikdo z nás neobjeví. Objevíme jen své otevřené oči pomocí krásného výtvarna, které v jeho podání ukazuje, že fantazie a uchopení viděného po dobrém má větší možnosti než vesmírné nekonečno.

„Samozřejmě, že trochu nadsazuju, když horuju pro Františka Josefa. Ale ta doba měla morálku! Staří lidé se těšili vážnosti, smlouvy se stvrzovaly podáním ruky a žádný zloděj by nikdy neloupil v kostele. Proč? Protože to se neslušelo ani mezi zloději!“ soudil.Zdroj: http://kultura.zpravy.idnes.cz/zemrel-adolf-born-0zm-/vytvarne-umeni.aspx?c=A160522_111017_vytvarne-umeni_aha&galerie

poznámka na okraj : budu ráda, když nezapomenete na něj

                                    budu ráda, když zapomente na nějakou karmu...myslím to vážně.